Příběhy klokánkových dětí. Čtrnáctiletá Anička a její sourozenci chodili zavšivení. To ale nebylo nejhorší

Příběhy klokánkových dětí. Čtrnáctiletá Anička a její sourozenci chodili zavšivení. To ale nebylo nejhorší
ilustrační foto pixabay

Celkem osm dětí bylo přijato do Klokánku na požádání OSPOD. Z rodiny byly odebrány děti poté, co na sociálku nahlásily podivnou rodinnou situaci učitelky na základní škole.  Dvě nejstarší dívky, čtrnáctiletá Anička a dvanáctiletá Lenka, se v podstatě samy musely postarat o svých šest sourozenců, přičemž nejmladší z nich Pavlínce byl teprve jeden rok. O celou situaci se začaly zajímat učitelky na základní škole, díky kterým se nakonec naštěstí podařilo dětem zajistit budoucnost. Proces byl ale složitý a pro děti velmi citově náročný.

Toho, že chodí děti do školy jen minimálně a nemají omluvené hodiny, si učitelé po čase všimli. Když už náhodou někdo z dětí dorazil, neměl pomůcky, měl špinavé oblečení, děti byly zavšivené a zapáchaly. Nedostatečná hygiena a to, že se děti nedokáží soustředit na učení, nakonec učitelky dovedly k tomu, aby zavolaly na sociálku, kterou informovaly o tom, co se děje. Když přijel orgán sociální péče do domu, našel pouze děti, z nichž nejstarší připravovaly ohřáté mléko v lahvi pro nejmladší Pavlínku. Na otázku, kde mají rodiče, odpověděly, že už včera odjela maminka pryč i s jednou z dcer. Tatínek pak prý později vyrazil za nimi. Děti daly sociálním pracovníkům telefon na maminku, ta neměla nejmenší tušení, kde je otec, myslela si, že je celou dobu s dětmi. Všechny děti byly odvezeny do Klokánku, kde se konečně i nejstarší dívky mohly věnovat běžným aktivitám svého věku a rozvíjet své dovednosti místo toho, aby se staraly o sourozence.

Matka s otcem sice slíbili, že se změní, přestali se ale později o děti úplně zajímat, a tak se nakonec k rodině osm sourozenců nevrátilo. Nakonec je jim ale lépe, než v rodině, která o ně nejevila zájem. (red)

Poslat nový komentář