Příběhy klokánkových dětí. Nejsi kluk, trestala jednoroční Karolínku matka

Příběhy klokánkových dětí. Nejsi kluk, trestala jednoroční Karolínku matka
ilustrační foto pixabay.com

Ani ne roční holčička byla do Klokánku přivezena po pobytu v nemocnici. Na sobě měla pyžamo, které jí bylo veliké, ležela nehnutě v postýlce a na svět se dívala vyděšenýma modrýma očima. Byla podvyživená a na těle měla četné modřiny. Právě z tohoto důvodu se o případ začal zajímat orgán sociální péče. Při pravidelné kontrole u lékaře totiž byl zjištěn výrazný úbytek na váze. Společně s podlitinami to pro lékaře znamenalo nutnost zavolat sociálku.

Karolínka žila v rodině s dalšími čtyřmi sourozenci. Jenže k těm se její matka chovala zcela jinak než k ní. Měla s chlapci mnohem lepší vztah, holčičku zanedbávala a trestala ji, ačkoli ve svém věku nemělo děvčátko tušení, co provedlo špatného. Po hospitalizaci v nemocnici přibrala za pět dní Karolínka dva kilogramy. Bylo jasné, že se do péče k matce vrátit nemůže, proto nakonec skončila v Klokánku.

Pečující teta s ní trávila doslova každou minutu, dívka byla přítulná, neustále chtěla její blízkost. V péči klokánčí tety prospívala Karolínka jedna radost. Zpočátku se sice trochu bála ostatních dětí a odmítala si hrát s hračkami, brzy ale přišla na to, že tady jí nikdo nebude ubližovat. Po čase se naučila pomalu chodit, později už pobíhala kolem s energií a radostí.

Po necelém půlroce našla Karolínka novou rodinu. Už se ani trochu nepodobala smutnému děvčátku, které se bojí světa. Utíkala s novou rodinou po svých a křičela na tety veselé „Ahoj.“ (red)

Poslat nový komentář