Klokánek

Příběhy klokánkových dětí. Holčičky opustila matka, pak je rozdělily úřady

Ilustrační foto pixabay.com

Příběh tří krásných princezen, které smutný osud zavál do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek. Dívky přišly nešťastné, hladové a špinavé. Odmítaly mluvit a stýskalo se jim po mamince, která s nimi putovala po příbuzných, protože neměla kde bydlet. Holčičky byly po příchodu ještě malé, nejstarší z nich šla teprve do první třídy, prostřední dívenka chodila do posledního ročníku mateřské školy a ta nejmladší ještě řádila doma.

Ukázalo se, že starší z dívek trpěla těžkou sluchovou vadou a de facto byla hluchoněmá, což odhalily až pečující tety v Klokánku. „Sociální pracovnice úřadu nám příliš nápomocna nebyla a to, že má dívenka dokonce předepsané naslouchátko, jsme se dozvěděli, až když jsme složitě zajišťovali odborná vyšetření, protože se nám to všechno nějak nezdálo,“ zmiňuje předsedkyně Fondu ohrožených dětí Hanka Kupková. I přes to dokázali dívenku přihlásit do speciální mateřské školy v Praze, která je určena pro děti s poruchami sluchu a učí je znakovou řeč. Školka funguje jako týdenní.

Příběhy klokánkových dětí. Hladové děti spaly venku a staraly se o miminko. Skončilo to tragédií

ilustrační foto pixabay.com

Osmičlenná rodina byla nějaký čas pod soudním dohledem. Rodiče se šesti dětmi ale nikde dlouho nevydrželi. Na ubytovnách je nechtěli, děti nechodily do školy, byly zanedbané a stěhovaly se s rodiči z místa na místo. A tak nakonec soud rozhodl o jejich odebrání z rodiny. Ta se ještě nějakou dobu schovávala, než ji širší příbuzenstvo nahlásilo. Šest dětí tak bylo převezeno do Klokánku.

Nejmladšímu miminku nebyl ani rok. Společně s ním bylo do Klokánku přivezeno pět dětí – dvouleté, čtyřleté, sedmileté, osmileté a devítileté. Všechny děti byly hladové a vypověděly, že když zrovna nebyl na ubytovně prostor, spaly venku na zemi, kde se zrovna dalo. Tety proto ihned všech pět starších dětí vykoupaly a nakrmily, postaraly se o to, aby měly všechny ratolesti čisté oblečení.

Příběhy klokánkových dětí. Vašíka (7) otec málem uškrtil

Ilustrační foto pixabay.com

Malý Vašík žil od dětství jen s otcem. Z počátku s výchovou pomáhala babička, když ale zemřela, musel se tatínek začít snažit o chlapce starat sám. Jeho žena ho opustila a na Vašíka nikdy nepřispěla ani korunu. To po čase začalo být pro jeho otce náročné.

Chlapci se ve škole příliš nedařilo, často někde zapomínal věci, byl nepozorný. Z počátku na něho otec jen křičel, později se přidaly i nějaké ty facky. A tak se Vašík začal otce bát. Vašík chodil do školy s modřinami, takže si po čase učitelé a kamarádi všimli, že něco není v pořádku. Proto začala do rodiny chodit na pravidelné kontroly sociálka. Když jednoho dne dostal ve škole chlapec poznámku, bál se, že bude otec zase křičet. A tak se domů nakonec odhodlal jít až pozdě v noci. Naštvaný otec ho v afektu škrtil mikinou tak silně, až měl velkou strangulační rýhu po škrcení.

Příběhy klokánkových dětí. Maminka babičku týrala, říká Bertička

ilustrační foto pixabay.com

Malá Bertička se poprvé dostala do Klokánku jako miminko. Tehdy její matka hodně pila, brala drogy, dceru nechávala celé večery v autě samotnou. Proto jí byla dívenka odebrána. Jenomže matka dostala od sociálky ještě jednu šanci. Slíbila, že se polepší, léčila se ze svých závislostí a nad rodinou byl stanoven dohled. Dlouho navíc s péčí o Bertičku pomáhala babička. Jenže pak přišel zvrat.

Po třech letech se do Klokánku vrátila. „Malá holčička k nám byla dovezena poté, co se toulala sama chodbami nočního paneláku, ve kterém bydlela. Podle sousedů to nebylo poprvé, její matka totiž často opouštěla na noc byt a dívka doma sama plakala,“ vykládají klokánčí tety. Sousedé navíc vypověděli, že je dívčina matka psychicky nemocná a lidi kolem sebe napadá slovně i fyzicky. Došlo to tak daleko, že babička, která měla s péčí o dítě pomáhat, skočila kvůli ní ze třetího patra a způsobila si doživotní následky. Matka ji fyzicky vyhrožovala a z okna ji vystrčila.

Příběhy klokánkových dětí. Čtrnáctiletá Pavlína skončila v dětském domově. Kvůli otci úchylovi

ilustrační foto pixabay.com

Do Klokánku jsou děti umístěny na základě žádosti rodičů či na soudní příkaz. Mohou ale požádat o azyl i samy, což se později řeší s rodiči. A přesně tento případ nastal u čtrnáctileté Pavlíny.

Pavlínu přivedla do Klokánku její kamarádka. Místo, aby ráno vyrazily do školy, rozhodly se konečně řešit situaci, která dívku už dlouho trápila. První, co sociálním pracovnicím oznámila, bylo, že je její otec úchyl. „Pavlína byla dobře oblečená, vyprávěla, že má doma všechno. Zdálo se, že ji rodiče milují a dávají jí cokoli, na co si pomyslí. Ona ale přesto doma nebyla šťastná,“ říkají tety. Pavlína totiž tvrdila, že po ní její otec pořád kouká, že kvůli tomu nemá žádné kamarádky, protože se ho všechny bojí. Matka mu prý navíc našla doma hodně časopisů, za které mu nadává.

Příběhy klokánkových dětí. Jedenáctiletý Marek matku štval. A tak ho vyhodila

ilustrační foto pixabay.com

Neznámá paní bez klepání otevřela dveře kanceláře Kookánku a strčila před sebe asi jedenáctiletého chlapce. Klopýtnul, hlavu svěšenou a tvář křečovitě staženou. Paní v luxusním kabátu, doplněném o ještě luxusnější kabelku, téměř zakřičela: „Nechte si ho tady. Nechci ho! Už mě štve!“ 

Znovu chlapce postrčila o kus dál před sebe a chystala se odejít. „Počkejte, musíte mi přece říct, jak se jmenujete!“ zavolala jsem na ni, když jsem se vzpamatovala. Ona jen mlčky vyndala synův zdravotní průkaz a byla ta tam. Marek, jak se chlapec jmenoval, stál na stejném místě jako socha. Teprve když jsem mu pokynula, aby se posadil, objevil se mu na tváři náznak úsměvu. „Stejně ji nesnáším,“ byla první věta, kterou pronesl. Před vchodem do kanceláře ležela značková sportovní taška s jeho oblečením a vedle ní školní batoh. Matka to myslela zcela vážně.

Příběhy klokánkových dětí. Adámek (9) žil s matkou mezi bezdomovci

ilustrační foto pixabay.com

Nikdo neví, jak dlouho chlapec vlastně ve špatných podmínkách žil. Sociálku zavolali lidé z parku, kteří si všimli, že on i jeho maminka bydlí mezi bezdomovci.

Adámek chodil do školy velmi rád. Nikdo si nikdy nevšiml toho, že má přes půl obličeje mokvající vyrážku, nikdo nekontaktoval úřady. Pro chlapce škola znamenala místo, kde se může umýt a s dětmi se podělit o svačinu. Chlapec i jeho matka bydleli v polorozpadlém domě mezi několika bezdomovci. V místnosti bez střechy se ohřívali u ohniště, na záchod chodili za dům. Koupat se museli v jedné kádi s dešťovou vodou. Ani polorozpadlých postelí nebylo v místě dost, obvykle na nich proto spali ti, kteří ty slabší shodili. Proto chlapec obvykle skončil na zemi.

Příběhy klokánkových dětí. Maminku Zlaty (10) nutili k prostituci už jako malou holku

Ilustrační foto pixabay.com

Zlatuška skončila v Klokánku po dohodě se svou matkou Dorotkou. Ta do poslední chvíle věřila tomu, že si holčičku bude moci jednou vzít a vychovávat ji. Jenomže život jí zničil natolik, že k tomu nakonec nikdy nedošlo.

Dorotka nikdy děti nechtěla. Věděla, že se o ně nebude moci postarat. Když ale ve třiceti letech otěhotněla, pokusila se udělat všechno proto, aby se o dcerku postarala. A to i přesto, čím si v životě prošla.

Příběhy klokánkových dětí. Míšovi (14) dali byt, kreditku i peníze. Na lásku zapomněli

Ilustrační foto pixabay.com

Míša se narodil velmi mladé mamince. Během dětství vystřídala dva nevlastní tatínky, se kterými si chlapec velmi rozuměl. Mladá žena ale chtěla víc než jen chodit do práce a večer vařit. A tak se nakonec seznámila s Ivošem. Toho si po čase vzala, přestěhovala se i s Míšou k němu do velké vily a pořídila si s ním miminko. Jejich život se najednou změnil. Byl plný luxusu, drahého oblečení, šperků, aut a blahobytu.

Ivoš pracoval pro firmu, která sídlila přímo ve velkém domě, kde rodina bydlela. Míša si začínal připadat odstrčený, žárlil, že už nemá maminku jen sám pro sebe. Když se o firmu začala jednou zajímat policie, právníci všechno vyřešili. Míša se ale chytl příležitosti a začal pátrat po tom, co se děje. Myslel si, že by tím mohl získat maminku zase pro sebe. To se Ivošovi nelíbilo, a tak chlapci pořídil malou garsonku, dal mu kreditku a řekl, že s nimi už bydlet nemůže.

Příběhy klokánkových dětí. Ložnice v roští, polštáře z trávy, jídlo z popelnic

ilustrační foto pixabay.com

Tráva místo polštářů, svrab a jídlo z popelnice. Pět malých dětí žilo v otřesných podmínkách. Jak dlouho žily děti v roští, to nikdo nedokáže přesně říct. Až po čase se našli lidé, kteří zavolali sociálku a policii. Ta následně zkontaktovala Klokánek a děti konečně zjistily, co je to domov.

„Podle všeho přijelo pět malých dětí i s rodiči za příbuznými. Ti je ale vyhodili z domu, protože děti měly ošklivé rozškrábané boláky.„Rodina se tak usadila v křoví nedaleko dětského hřiště,“ popisuje Klokánek.