Příběhy klokánkových dětí. Holčičky opustila matka, pak je rozdělily úřady

Ilustrační foto pixabay.com

Ukázalo se, že starší z dívek trpěla těžkou sluchovou vadou a de facto byla hluchoněmá, což odhalily až pečující tety v Klokánku. „Sociální pracovnice úřadu nám příliš nápomocna nebyla a to, že má dívenka dokonce předepsané naslouchátko, jsme se dozvěděli, až když jsme složitě zajišťovali odborná vyšetření, protože se nám to všechno nějak nezdálo,“ zmiňuje předsedkyně Fondu ohrožených dětí Hanka Kupková. I přes to dokázali dívenku přihlásit do speciální mateřské školy v Praze, která je určena pro děti s poruchami sluchu a učí je znakovou řeč. Školka funguje jako týdenní.

Rok se s rokem sešel a v případě dívenek se nedělo po stránce sociálně právní ochrany skoro nic. OSPOD (Oddělení sociálně-právní ochrany dětí) příliš aktivní nebyl, rodina nebyla aktivní vůbec, matka porodila další miminko, se kterým stále neměla kde bydlet. „Blížil se konec doby, kdy děti můžou zůstat v Klokánku, pak musí odejít dál. Doufali jsme v pěstounskou rodinu, nikdo se o ně ale nepřihlásil. Doufali jsme v jeden společný dětský domov tak, aby prostřední z dívenek mohla pokračovat v dojíždění do Prahy do školky. To se také nesplnilo,“ zmiňuje zklamaná Hanka Kupková.

Umístění dětí po ukončení pobytu v Klokánku nespadá do kompetencí Fondu ohrožených dětí. Sociální pracovnice OSPOD zvolila rozdělení dětí do dvou dětských domovů.  „Prostřední z dívenek byla umístěna přes 300 km od svých sester až do jižních Čech, kde je dětský domov pro děti s poruchami sluchu. Přitom jeden je i blíže, ale to bylo každému jedno,“ neskrývá rozhořčení Hanka Kupková. Nejstarší a nejmladší sestra byly umístěny v dětském domově v severních Čechách. Ze strany OSPOD byl podán návrh na tzv. rychlé předběžné opatření, kdy si pro děti přijel soudní vykonavatel i s justiční stráží a děti odvezl ze dne na den.

„A to zrovna přišla nejstarší dívenka domů s prvním vysvědčením. Tolik pláče jsme jen těžko snášeli. Děti ničemu nerozuměly, nevěděly, proč odjíždějí, cítily se podvedené. Po těchto zkušenostech jsme se domluvili na soudu s vykonavatelem a prostřední dívenku jsme do jižních Čech převezli raději sami. Přestože jsme nebyli účastníkem soudního řízení, podali jsme odvolání, které nám bylo samozřejmě zamítnuté. Dle našich informací probíhá po roce jejich rozdělení soudní řízení o spojení sester do jednoho dětského domova, aby nadále mohly vyrůstat spolu. My jsme je totiž jezdili pravidelně navštěvovat do dětského domova a jejich první otázka vždycky byla, co se děje a kde je jejich prostřední sestřička. Tak jsme si to pro sebe nenechali a soudu jsme pravidelně dávali podněty a informace. Jsme moc rádi, že jsme boj za tyhle tři cácorky nevzdali, a snad se skutečně podaří je spojit zase v jeden tým.“

Trauma, které dívky zažily kvůli odloučení, jim už nikdo z paměti nevymaže. Přitom stačilo jen víc děti poslouchat a respektovat jejich vztahy a vazby. (red)