příběhy

Příběhy Znesnaze21.cz. Pomozme Vladimírovi s roztroušenou sklerózou s úpravou bytu

Foto znesnaze21.cz

Znesnáze21 je dárcovská online platforma, která umožňuje vytvoření charitativní sbírky během krátkého časového úseku. Tato platforma byla vytvořena v lednu 2020 Nadačním fondem pomoci. My vám přineseme několik příběhů lidí z Olomouckého kraje, kterým můžete změnit život. Prvním je Vladimír.

Jmenuji se Vladimír, je mi 33 let a trpím roztroušenou sklerózou. Bohužel můj stav se zhoršil natolik, že jsem již ve svém věku upoutaný na invalidní vozík. Dříve jsem pracoval v gastronomii a později jsem šel do lépe placené práce ve fabrice, kde jsem ale začal pociťovat první příznaky tohoto zákeřného onemocnění – dělalo se mi často nevolno a začal jsem mít vážné motorické obtíže. Tyto příznaky nemoci ale ještě při mé první návštěvě lékaře nebyly vyhodnocené jako vážné a nepodařilo se tak stanovit diagnózu včas.

Příběhy klokánkových dětí. Janička se starala o věčně opilou matku

Ilustrační foto pixabay.com

Bohužel i v dnešní době existují nepsaná pravidla o tom, s kým se bavit, a s kým naopak ne. Pravidla, kterými se řídí především děti, které je ale samy odkoukají od dospělých. Pokud je někdo hůře oblečený, nezapadá do kolektivu a stává se obětí šikany. A právě takový byl i život Janičky.

Janička žila dlouhé roky jen s matkou. Tatínka neměla, jenže namísto toho, aby se o ni o to lépe maminka starala, propadla žena alkoholu a své dceři se příliš nevěnovala.

Dlouhou dobu s tím nikdo nic neudělal. Ve škole si nikdo nevšiml toho, že chodí holčička špatně oblékaná, že se jí děti spíše straní, protože nemá čisté tričko, a že jí každou přestávku kručí v bříšku, zatímco ostatní si pochutnávají na svačinách.

Příběhy klokánkových dětí. Dominiku (4) chtěla věčně opilá matka dát do děcáku

Ilustrační foto pixabay.com

Čtyřletá dívenka Dominika putovala do Klokánku z mateřské školky. Její matka si ji odpoledne nevyzvedla, a když byla k celé věci přivolána policie a sociálka, našli její matku doma opilou do bezvědomí.

Už delší dobu se učitelkám ve školce zdálo, že bývá její maminka cítit alkoholem. Navíc měly podezření na týrání, protože holčička chodila do školy s modřinami. To vše se v Klokánku jenom potvrdilo. Dominika si velmi rychle začala hrát s ostatními dětmi, získala si lásku všech tet a o všem si ráda povídala. Nebylo to tak, že by svou maminku neměla ráda, ale zároveň k ní necítila typickou lásku. „Vyprávěla nám, že ji matka často nechávala doma samotnou, že někdy doma omdlela a ona se o ní pak bála. Pivo prý bylo to jediné, co ji zajímalo,“ říkají tety.

Příběhy klokánkových dětí. Adélce a Sebastianovi lezly krysy do postelí

Ilustrační foto pixabay.com

Adélka a Sebastian se do Klokánku dostali poté, co škola a odborný lékař nahlásili na sociálce, jak jejich matka s přítelem fungují. Oba drogově závislí se o čtyřletou holčičku a jejího bratra vůbec nestarali. Děti žily v domě bez elektřiny, bez teplé vody, jen málokdy dostaly něco k jídlu. Sebastian navíc trpěl autismem a mentální retardací, nenavštěvoval ale psychiatra a nedostával předepsané léky. Trvalo dlouho, než se v Klokánku daly děti dohromady.

Zatímco Adélka si v Klokánku zvykla o něco rychleji a s tetami si začala povídat, se Sebastianem byla spousta práce. Když ale začal později brát správné léky a tety mu dopřály vše, co jeho psychický stav vyžadoval, rozkoukal se také.

Příběhy klokánkových dětí. Vašíka (7) otec málem uškrtil

Ilustrační foto pixabay.com

Malý Vašík žil od dětství jen s otcem. Z počátku s výchovou pomáhala babička, když ale zemřela, musel se tatínek začít snažit o chlapce starat sám. Jeho žena ho opustila a na Vašíka nikdy nepřispěla ani korunu. To po čase začalo být pro jeho otce náročné.

Chlapci se ve škole příliš nedařilo, často někde zapomínal věci, byl nepozorný. Z počátku na něho otec jen křičel, později se přidaly i nějaké ty facky. A tak se Vašík začal otce bát. Vašík chodil do školy s modřinami, takže si po čase učitelé a kamarádi všimli, že něco není v pořádku. Proto začala do rodiny chodit na pravidelné kontroly sociálka. Když jednoho dne dostal ve škole chlapec poznámku, bál se, že bude otec zase křičet. A tak se domů nakonec odhodlal jít až pozdě v noci. Naštvaný otec ho v afektu škrtil mikinou tak silně, až měl velkou strangulační rýhu po škrcení.

Příběhy klokánkových dětí. Míšovi (14) dali byt, kreditku i peníze. Na lásku zapomněli

Ilustrační foto pixabay.com

Míša se narodil velmi mladé mamince. Během dětství vystřídala dva nevlastní tatínky, se kterými si chlapec velmi rozuměl. Mladá žena ale chtěla víc než jen chodit do práce a večer vařit. A tak se nakonec seznámila s Ivošem. Toho si po čase vzala, přestěhovala se i s Míšou k němu do velké vily a pořídila si s ním miminko. Jejich život se najednou změnil. Byl plný luxusu, drahého oblečení, šperků, aut a blahobytu.

Ivoš pracoval pro firmu, která sídlila přímo ve velkém domě, kde rodina bydlela. Míša si začínal připadat odstrčený, žárlil, že už nemá maminku jen sám pro sebe. Když se o firmu začala jednou zajímat policie, právníci všechno vyřešili. Míša se ale chytl příležitosti a začal pátrat po tom, co se děje. Myslel si, že by tím mohl získat maminku zase pro sebe. To se Ivošovi nelíbilo, a tak chlapci pořídil malou garsonku, dal mu kreditku a řekl, že s nimi už bydlet nemůže.

Příběhy klokánkových dětí. Erikova (3) matka byla narkomanka, babička jej nezvládala

Ilustrační foto pixabay.com

Do Klokánku nejsou přijímány jenom děti, které rodiče zanedbávají či týrají. Instituce slouží také jako pomoc těm, kteří se o děti nezvládají postarat a chtějí pro ně najít lepší domov. Tak se dostal do Klokánku teprve tříletý Erik.

„Erikova matka se nikdy nestarala. Byla to narkomanka a krátce po jeho porodu se o něho přestala úplně zajímat. Otce chlapec nikdy nepoznal. Do svých tří let žil s babičkou, která se mu snažila dát vše, co mohla,“ říká Klokánek. Jenomže starší paní hyperaktivního kloučka už nezvládala jak finančně, tak ani fyzicky. Nakonec zavolala do Klokánku, aby si chlapce vyzvedl. Erik měl s sebou přichystaný pytlík s věcmi na cestu a s babičkou se rozloučil slovy „Tak čau, babi.“

Příběhy klokánkových dětí. Pro Haničku (5), Péťu (4) a Sáru (2) byl dětský domov to nejlepší

Ilustrační foto pixabay.com

Dva dny před štědrým dnem přivedla matka 3 dcery – Haničku pětiletou, Péťu čtyřletou a Sáru dvouletou, jelikož neměla finance a neměla s nimi kde být. Otec byl toho času v léčebně. Děti přivedla špinavé, v letních botkách, bez čepiček, rukavic. Bez jejich dokladů, bez osobních věcí, pouze kočár, který sotva jel.

 

Děti byly nachlazené. Péťa byla hodně nakrátko a zubatě ostříhaná, každý vlas jinak dlouhý a ve vláskách ošklivé krusty ekzému. Všechny měly vši. Hanička měla na noze nehet, vypadající jako dlouhý černý dráp, který ji prstík deformoval. Tety měly hodně práce, aby se holčičky daly dohromady.

Holčičky neuměly držet pastelku v ruce, neznaly základní zvířátka, barvy apod... Hanička v Klokánku začala docházet do MŠ. Protože byly velmi šikovné, postupně dohonily v dovednostech děti jejich věku.

Příběhy klokánkových dětí. Toničku (14) rok zneužíval otec. Matka to věděla

ilustrační foto Linka bezpečí

Posmutnělá a vážná čtrnáctiletá dívka zavolala na Linku bezpečí. Prý ji táta bije! Volala anonymně, ale po dlouhém rozhovoru se přece jen svěřila a souhlasila, že ji někdo navštíví a pomůže. Během jednoho dne mohla z nefunkční rodiny odejít do Klokánku. Rodiče byli proti, ale nakonec rezignovali. V Klokánku se Toničce líbilo, ale odmítala se mýt a také se stále velmi teple oblékala.

Na sobě měla několik triček a dvě mikiny, které si nechtěla sundat ani na noc. „Je to všechno nějaké divné“, líčila teta a pokračovala: „Tonička si ani jednou nepostěžovala na nějaké bití. Bude v tom něco jiného.“ Psycholožka jí dala za pravdu. Tonička byla sexuálně zneužívána vlastním otcem, navíc s tichým souhlasem matky. Ta byla totiž dlouhodobě hospitalizovaná a nařídila dceři, ať se otci podvolí. Ve všem. Toničce nezbývalo, než poslechnout.

Příběhy klokánkových dětí: kloučky matka zapomněla před barem. Mrzli celou noc

Ilustrační foto pixabay.com

Dva promrzlí malí chlapci se do Klokánku dostali díky zájmu barmanky, která je ráno při úklidu baru našla před podnikem schoulené na lavičce. Bylo září a dětem byla zima. Ona proto kontaktovala sociální pracovnici, která děti vyzvedla a zjišťovala, co se stalo.

Ukázalo se, že děti před barem nechala matka, která v opilosti zapomněla, že je vůbec do baru vzala. Po návratu domů sdělila příteli, že jsou chlapci u babičky, a nikdo je proto neměl důvod hledat.

„Že své dva syny nechala sedět venku, si nepamatovala. Podle Hynka a Matěje jim slíbila, že se pro ně brzy vrátí, místo toho ale v baru strávila několik hodin popíjením,“ vypráví Klokánek. „A to i přesto, že to vše se stalo jenom pár dní po jejím propuštění z protialkoholní léčebny.“