Příběhy klokánkových dětí. Erikova (3) matka byla narkomanka, babička jej nezvládala

Ilustrační foto pixabay.com

„Erikova matka se nikdy nestarala. Byla to narkomanka a krátce po jeho porodu se o něho přestala úplně zajímat. Otce chlapec nikdy nepoznal. Do svých tří let žil s babičkou, která se mu snažila dát vše, co mohla,“ říká Klokánek. Jenomže starší paní hyperaktivního kloučka už nezvládala jak finančně, tak ani fyzicky. Nakonec zavolala do Klokánku, aby si chlapce vyzvedl. Erik měl s sebou přichystaný pytlík s věcmi na cestu a s babičkou se rozloučil slovy „Tak čau, babi.“

Erik byl přizpůsobivý milý chlapec. Zajímal se o všechno, co se kolem něho dělo, rychle si našel kamarády, nikdy s ním nebyly žádné problémy. Brzy byl schválen jako dítě vhodné do pěstounské péče, po uplynutí zákonem dané lhůty pak jako dítě vhodné k osvojení. „Z jeho rodiny se nikdy nikdo neozval. Chlapec rostl, začal chodit do školy a my se už opravdu báli, že se nenajde nikdo, kdo by si ho vzal. Musel by v takovém případě do dětského domova,“ vysvětluje Klokánek.

Na Erika se ale nakonec přece jenom usmálo štěstí. Byl totiž schválen k mezinárodnímu osvojení a projevil o něho zájem zahraniční pár. „Báli jsme se, že bude problém s jazykovou bariérou. Chlapec mluvil pouze česky. Ukázalo se ale, že pár má o chlapce skutečně zájem, a dokonce se kvůli němu začali velmi rychle učit česky,“ říkají tety z Klokánku.

Pár navštěvoval jazykové kurzy, aby už při první návštěvě mohli s Erikem mluvit alespoň o základních věcech. Nakonec se Erik stal součástí jejich rodiny. Dodnes k nám do Klokánku občas píše, nebo jezdí na návštěvy. Jeho dlouhé čekání na novou rodinu se vyplatilo. (red)