Příběhy klokánkových dětí. Adélce a Sebastianovi lezly krysy do postelí
Adélka a Sebastian se do Klokánku dostali poté, co škola a odborný lékař nahlásili na sociálce, jak jejich matka s přítelem fungují. Oba drogově závislí se o čtyřletou holčičku a jejího bratra vůbec nestarali. Děti žily v domě bez elektřiny, bez teplé vody, jen málokdy dostaly něco k jídlu. Sebastian navíc trpěl autismem a mentální retardací, nenavštěvoval ale psychiatra a nedostával předepsané léky. Trvalo dlouho, než se v Klokánku daly děti dohromady.
Zatímco Adélka si v Klokánku zvykla o něco rychleji a s tetami si začala povídat, se Sebastianem byla spousta práce. Když ale začal později brát správné léky a tety mu dopřály vše, co jeho psychický stav vyžadoval, rozkoukal se také.
„Adélka nám vyprávěla, že na ně v noci koukaly zářící očička myšek. Z toho jsme pochopily, že v domě byly krysy, které dětem lezly až do postelí,“ sdělují klokánčí tety. Holčička se brzy začala těšit na maminčiny návštěvy, ale chlapec byl spíše vyděšený, kdykoli se žena objevila. Po čase si začala děti smět brát na procházky, ale to brzy skončilo. Když jednou při vycházce ženu načapali, jak krade v obchodech cukrovinky, byly děti ihned odvedeny do Klokánku zpět a maminka putovala rovnou na policii. Ukázalo se, že podobné akce prováděla často. Sebastiana s Adélkou využívala jen k tomu, aby se prodavači nedívali. Potom kradla, co jí pod ruku přišlo. Nakonec za to skončila ve vězení. I když dětem psala a posílala jim drobné dárky, ony se po čase naučily žít bez ní.
Vhodný pěstoun se sice nenašel, ale alespoň jedna dobrá zpráva nakonec v příběhu je. Ukázalo se, že v jednom z dětských domovů jsou dvě volná místa a bratříček se sestřičkou tak mohli zůstat nadále spolu. (red)

Poslat nový komentář