Ilustrační foto pixabay.com
Sedmiletý chlapeček se dostal do Klokánku potlučený, zanedbaný a hladový. Proti ničemu neprotestoval, udělal přesně to, co se mu řeklo, v jeho obličeji se zračil klid a nezájem.
Na chlapci bylo znát, že doma nezažil příliš pěkné zacházení. Dobře věděl, že když neudělá, co se po něm chce, bude bit. Bohužel rány od jeho matky padaly často i bezdůvodně. Sociálku zavolal jeho otec. Když sociální pracovnice přijela k rodinnému domu, Adámkův otec venku opravoval auto. Zavedl jí do domu, kde na podlaze ležela zdrogovaná těhotná žena. V koutě seděl malý zbitý chlapec.
„Když ho k nám sociálka přivedla, vyprávěl nám o tom, jako by to bylo normální,“ vzpomíná Klokánek.