ilustrační foto internet
Modrá tvář, monokl na oku, vyražený zub. Jednadvacetiletá Denisa se přes uslzené oči usmívá. "Pavlík to tak nemyslí, prostě jsem ho trochu rozzlobila. Ale má mě rád," odpovídá na otázku, co se jí stalo. Nahlásit na policii chování svého druha nechce ani náhodou. "Na tom nic není, jsem prostě hloupá. Bez Pavla bych nebyla nic," dodává. S přítelem žije po odchodu z domova už třetí rok a je na něm finančně a hlavně citově naprosto závislá. Jeho chování, které končí v nejlepším případě fackami, ke zděšení svého okolí pokládá za normální. A není sama. Mezi týrané se řadí všechny věkové kategorie. Týráme děti, stejně jako seniory. Jen málokdo z nich se ale odhodlá se bránit.
V trestním zákoníku jsou kvalifikovány dva trestné činy, týkající se týrání - § 198 – týrání svěřené osoby a § 199 týrání osoby, žijící ve společném obydlí. Za rok 2012 evidují prostějovští policisté jeden takový případ, v letošním roce (leden – červenec 2013), dva případy. "V jednom případě se jednalo o dítě, v druhém o ženu," říká policejní mluvčí Irena Urbánková. Policisté jsou ale přesvědčeni, že týraných osob je daleko více, k nahlášení se ale odhodlají jen málokdy. Za svou situaci se většina z nich stydí a přijímá ji jako nedílnou součást života.