Příběhy klokánkových dětí. Adámka (7) bránil před matkou feťačkou otec zloděj

Ilustrační foto pixabay.com

Na chlapci bylo znát, že doma nezažil příliš pěkné zacházení. Dobře věděl, že když neudělá, co se po něm chce, bude bit. Bohužel rány od jeho matky padaly často i bezdůvodně. Sociálku zavolal jeho otec. Když sociální pracovnice přijela k rodinnému domu, Adámkův otec venku opravoval auto. Zavedl jí do domu, kde na podlaze ležela zdrogovaná těhotná žena. V koutě seděl malý zbitý chlapec.

„Když ho k nám sociálka přivedla, vyprávěl nám o tom, jako by to bylo normální,“ vzpomíná Klokánek.

„Na rovinu nám řekl, že ho maminka mlátí, ale že prý za to nemůže. Je totiž drogově závislá.“

Po čase byla do Klokánku přivezena i Adámkova malá sestřička. Ta si musela chvíli pobýt v nemocnici, protože se narodila jako drogově závislá.

Dětem se ale v novém místě pobytu začalo brzy dařit, chlapcovy modřiny mizely a holčička začala prospívat.   I když se otec snažil s dětmi udržovat nějaký čas kontakt, nemohl si je vzít do péče. Čekalo ho totiž soudní řízení. Ačkoli chlapce před matčinými ranami bránil, sám kradl, a nebyl tak zrovna nejlepším vzorem.

Po čase se naštěstí ukázalo, že děti budou moci zůstat i nadále spolu. V Klokánku se brzy objevila milá paní s manželem.

Děti si vzala na zkoušku a Adámek byl z jejich domova nadšený. A tak bylo rozhodnuto. K nové rodině se obě děti brzy přestěhovaly natrvalo. (red)