Příběhy klokánkových dětí. Leničku (9) bili pěstouni

Vydáno: So, 07/04/2020 - 12:02

Ilustrační foto pixabay.com

V pěstounské péči se měla Lenička mít dobře, ale nebylo tomu tak. Její třídní učitelka opakovaně upozorňovala na velké modřiny, kterých měla devítiletá dívenka na zádech, stehnech i rukách nepočítaně. Byla lehce mentálně retardovaná a její pěstounka si na ni neustále stěžovala.

„Je to prase a drobí. Pořád po ní uklízím,“ hádala se s učitelkou, jako by to byla omluva pro bití a fackování, které se ani nenamáhala skrývat. Lenička skončila v Klokánku, kde si připadala jako v nebi. Doslova. Stále se totiž tety ptala: „A takhle vypadá nebe? A budu i zítra u vás v nebi?“ Její otázky byly tetě divné a vše šla probrat s vedením. To o všem informovalo nejen příslušné orgány, ale také se pořádně vyptalo oné starostlivé třídní učitelky. „Ona patří celá rodina k nějaké sektě! Nesmějí navštěvovat kino ani divadlo, doma nemají televizi ani rádio. Scházejí se na nějakém vršku za městem, ale je to prý tajné!“ Veškeré informace byly předány policii a potvrdily se. Všichni v Klokánku předpokládali, že se Lenička už domů nevrátí.

Opak byl ale pravdou. Leničku si směl odvézt manžel matky, který měl rovněž statut pěstouna, ale k jiným dětem, které měla rodina rovněž v péči. Pěstounské děti ale byly o dost starší, než Lenička, a tak už výprasky nedostávaly. Mlčely ze strachu, že budou muset jít do dětského domova, jak jim bylo opakovaně vyhrožováno. Jasno v celé věci přinesl až jeden z biologických synů pěstounů, který svědčil u soudu.

Pěstounka byla odsouzena k nepodmíněnému trestu, pěstoun k podmínce a všechny děti musely do dětského domova. Jen Lenička měla štěstí. Osvojila si ji, navzdory svému vyššímu věku, Leniččina třídní učitelka, která nemohla na malou bezbrannou dívku zapomenout. (red)