Klokánek

Příběhy klokánkových dětí. Toničku (14) rok zneužíval otec. Matka to věděla

ilustrační foto Linka bezpečí

Posmutnělá a vážná čtrnáctiletá dívka zavolala na Linku bezpečí. Prý ji táta bije! Volala anonymně, ale po dlouhém rozhovoru se přece jen svěřila a souhlasila, že ji někdo navštíví a pomůže. Během jednoho dne mohla z nefunkční rodiny odejít do Klokánku. Rodiče byli proti, ale nakonec rezignovali. V Klokánku se Toničce líbilo, ale odmítala se mýt a také se stále velmi teple oblékala.

Na sobě měla několik triček a dvě mikiny, které si nechtěla sundat ani na noc. „Je to všechno nějaké divné“, líčila teta a pokračovala: „Tonička si ani jednou nepostěžovala na nějaké bití. Bude v tom něco jiného.“ Psycholožka jí dala za pravdu. Tonička byla sexuálně zneužívána vlastním otcem, navíc s tichým souhlasem matky. Ta byla totiž dlouhodobě hospitalizovaná a nařídila dceři, ať se otci podvolí. Ve všem. Toničce nezbývalo, než poslechnout.

Příběhy klokánkových dětí. Kruté týrání Románka (1) bylo jen přestupkem 

ilustrační foto pixabay.com

Roční Románek byl do Klokánku přijat ve stavu těžkého zanedbání. Postupně se jeho fyzický i psychický stav zlepšoval a po několika měsících se z něj stal milý, veselý a šikovný chlapeček. O dva roky později byl téměř tříletý chlapeček předán příslušnými úřady do předpěstounské péče. Po necelých dvou měsících byl ale v bezvědomí dopraven leteckou záchrankou do nemocnice – s otřesem mozku a mnohočetnými hematomy a exkoriacemi různého stáří po celém těle včetně obličeje.

Lékařská zpráva konstatuje syndrom týraného dítěte. Tvrzení budoucí pěstounky, že si to chlapec způsobil sám, lékaři odmítli, neboť tomu neodpovídal charakter ani lokalizace zranění. Z nemocnice byl Románek předán zpět do Klokánku. Vřele se přivítal s tetou, stále se chtěl mazlit a pořád opakoval, že tady je doma. Už to ale nebyl ten veselý a usměvavý chlapec jako předtím – byl ostražitý, bojácný a úzkostný, měl poruchy spánku, bál se tmy a usnul jen za přítomnosti „tety“. Hodně a velmi rychle jedl. Jednání budoucí pěstounky bylo posouzeno jako tradičně jen jako přestupek.

Příběhy klokánkových dětí. Otec nahého Toníka (11) bil, dokud nezačal prosit o odpuštění

ilustrační foto pixabay.com

Když přišel chlapec do školy v pyžamu, učitelé ihned začali řešit, co se stalo. Z jeho vyprávění nakonec vyplynula nutnost zavolat orgán sociálně-právní ochrany dětí. Toník totiž přiznal, že mu doma schovali oblečení, aby nemohl utéct. A že měl důvodů k útěku hned několik. I bez oblečení se ale rozhodl jít do školy a požádat o pomoc. Přišel pouze v zimní bundě a botách na nohou bez ponožek.

„Chlapec podle všeho musel několikrát přespat venku, protože ho rodiče nepustili domů,“ říká Klokánek, kde mladík nakonec skončil. „Když ho ale domů pustili, neměl se o nic lépe,“ dodává. Nevlastní otec chlapce bil, navíc ho předem vždy donutil, aby se svlékl. Nahého ho potom mlátil řemenem po zádech a hlavě. „Když přinesl pololetní vysvědčení, musel si ho prý dát do úst a nechat se mlátit, dokud nezačal prosit o odpuštění.“

Příběhy klokánkových dětí. Ráchel (9) žila ve stanu pod mostem. Sama

ilustrační foto pixabay.com

Ráchel se narodila jako nechtěné dítě. Její biologická matka ji ihned po porodu umístila k adopci. Naštěstí se našla žena, která si ji vzala do péče a nějaký čas se o ni starala. Jenomže kvůli rozvodu se žena ocitla na ulici a o Ráchel se nemohla starat. Dívenka tak poprvé skončila v Klokánku.

Ráchel se v Klokánku zpočátku moc nelíbilo. Postupem času si ale začala zvykat na teplé jídlo a pohodlí. „Krásně zpívala, malovala, byla velmi nadaná a s ostatními dětmi vycházela dobře,“ vykládají tety. „Její adoptivní matka ji v Klokánku navštěvovala. Ale obvykle jí jenom vyprávěla o tom, jak se má špatně, že žije v bídě a nic nevychází podle jejích představ.“

Příběhy klokánkových dětí. Tomášek (5) si údajně oko vypíchl sám. K doktorovi s ním nikdo nešel

ilustrační foto pixabay.com

Pracovníci Klokánku se museli několikrát ptát na cestu, než objevili polorozpadlé stavení u lesa, několik kilometrů za vesnicí na úplné samotě. Přivítal je štěkající vyhladovělý pes a zápach odpadků. Matka pětiletého Tomáška jim sama zavolala, aby si ho odvedli.

„Nejdřív nám vynadala, že nám to trvalo. Pak nám objasnila, že chlapec má jen jedno oko, protože si to druhé vypíchl nůžkami při stříhání nehtů. Rána byla opravdu ošklivá, k doktorovi s ní ale prý nešli, zahojila se sama,“ vypráví Klokánek.

Hned druhý den se chlapec zajímal, kdy se půjde na dříví. Když se dozvěděl, že nikam nemusí, začal mít obavy z toho, že nebude oběd. „Doma to měl jasně nastavené. Když není dřevo, nebude se jíst,“ popisuje Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Tomáška (1) týrali pěstouni. Skončil v nemocnici

ilustrační foto pixabay.com

Poprvé byl chlapec do Klokánku přijat, když mu byl jeden rok. Když si ho začala na zkoušku brát potencionální pěstounka, nikdo si nemyslel, že to s ním dopadne ještě hůře než v původní rodině. Bohužel k tomu došlo a trvalo dlouho, než se chlapcův psychický i fyzický stav zlepšil. Přesto má příběh šťastný konec.

„Když jsme ho přijali poprvé, byl zanedbaný, podvyživený, byl mu teprve jeden rok,“ vypráví Klokánek. „V naší péči sílil a rostl a po nějaké době byl předán do pěstounské péče.“

Bohužel po velmi krátké době od převzetí pěstouny byl chlapec letecky transportován do nemocnice s těžkým otřesem mozku a hematomy na mnoha místech těla. „Pěstounka tvrdila, že si chlapec zranění způsobil sám. To ale lékaři odmítli, protože povaha ran vůbec neodpovídala tomu, že by si tak malé dítě udělalo něco takového samo,“ říká Klokánek, ve kterém chlapec opět skončil.

Příběhy klokánkových dětí. Terezku týrali prarodiče, hladem, zimou i pálením

ilustrační foto pixabay.com

Nikdo v Klokánku nechápal bezcitnost Terezčiny (5) babičky. Přivedla ji do Klokánku ve špinavém a potrhaném oblečení s tím, že už neví, jak ji má dál trestat. Dívka prý krade a nepomáhá. Odevzdání do Klokánku z ní podle babičky mělo udělat jiného člověka. Poté odešla a dívku nikdy ani nenavštívila. Což bylo nakonec dobře, protože poté, co Klokánek zjistil podrobnosti, na oba prarodiče dívenky podal trestní oznámení.

„Když jsme ji přijali, měla velký hlad a snědla tak dva talíře jídla. Až poté jsme ji požádaly, aby se svlékla, že ji vykoupeme a dáme jí čisté oblečení,“ popisují tety. „Jenomže to, co jsme spatřily, bylo strašné.“ Holčička měla po celém těle modřiny, nohy i ruce měla modré od promrzlin, navíc měla na chodidlech ošklivé boláky a nafouklé bříško. „Byla okamžitě převezena do nemocnice. Lékaři se zpočátku báli, že se jim nepodaří nohy dívky zachránit. Naštěstí udělali vše, a nakonec se to povedlo,“ říká Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Standu (14) léta zneužívala vzdělaná profesorka. Jeho vlastní matka

ilustrační foto pixabay.com

Když se člověk pokusí o sebevraždu, je to vždy smutná skutečnost, která vyžaduje velkou péči a snahu ostatních i člověka samotného, aby se nakonec mohl vrátit do běžného života. O to komplikovanější případ to je, pokud se jedná o dítě. Teprve čtrnáctiletý Standa se pokusil vzít si život dvakrát. Nakonec po dlouhých vyšetřeních na psychiatrii skončil v Klokánku.

Standa bydlel se svou matkou sám. Jeho otec nebyl uveden ani v rodném listě. Nikdo by ale nečekal, že vzdělaná profesorka, učící žáky na vysoké škole, po nocích svého syna zneužívá. „Dělo se to podle všeho několik let. Chlapec jí musel být téměř každou noc po vůli. Nakonec toho na něj bylo zkrátka moc, a tak se pokusil své trápení ukončit,“ vypráví Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Bohouška (5) mlátil a kopal dědeček

Ilustrační foto pixabay.com

Do Klokánku jsou přijímány děti s různým osudem. Některé se diví, kolik toho mohou najednou sníst, protože doma jedly sotva jednou denně. Jiné si myslí, že spodní prádlo by se mělo nosit až do úplného roztrhání, nebo znají řasenku, ale zubní kartáček jim nic neříká. Bohoušek nebyl výjimka. I na něho měla výchova jeho rodiny špatný vliv.

„Když jsme ho k nám přijímali, dostal obrovského plyšového medvěda. Vypadalo to, že si ho velmi oblíbil, protože ho objímal, a nakonec ho posadil vedle sebe na židli k jídelnímu stolu,“ vypráví klokánčí tety. „Bohužel právě na medvídkovi nám ukázal, co ho doma naučili.“

Příběhy klokánkových dětí: kloučky matka zapomněla před barem. Mrzli celou noc

Ilustrační foto pixabay.com

Dva promrzlí malí chlapci se do Klokánku dostali díky zájmu barmanky, která je ráno při úklidu baru našla před podnikem schoulené na lavičce. Bylo září a dětem byla zima. Ona proto kontaktovala sociální pracovnici, která děti vyzvedla a zjišťovala, co se stalo.

Ukázalo se, že děti před barem nechala matka, která v opilosti zapomněla, že je vůbec do baru vzala. Po návratu domů sdělila příteli, že jsou chlapci u babičky, a nikdo je proto neměl důvod hledat.

„Že své dva syny nechala sedět venku, si nepamatovala. Podle Hynka a Matěje jim slíbila, že se pro ně brzy vrátí, místo toho ale v baru strávila několik hodin popíjením,“ vypráví Klokánek. „A to i přesto, že to vše se stalo jenom pár dní po jejím propuštění z protialkoholní léčebny.“