Klokánek

Příběhy klokánkových dětí. Ivančin nevlastní otec bil celou rodinu, psa mlátil kladivem

Ilustrační foto pixabay.com

Na pobočku Klokánku zavolala učitelka ZŠ a sdělila, že k ní do první třídy nastoupila holčička, která je nadměrně lekavá a ustrašená. Paní učitelce se svěřila, že ji tatínek (druh matky) bije, což potvrdila i matka.

„Dívenku jsme nejprve navštívili ve škole – byla drobná, vystrašená, bledá, s kruhy pod očima. Potvrdila, že tatínek ji bije páskem i přes hlavu, bije často i maminku a malého Káju, i když ještě nemá srostlou hlavičku. Bije i psa, toho dokonce kladivem,“ říká Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Za epileptické záchvaty Ondru (11) otec mlátil

ilustrační foto pixabay.com

Na případ jedenáctiletého Ondry Klokánek upozornila základní škola. Žák páté třídy, který byl po rozvodu svěřen do péče otce, si opakovaně stěžoval, že ho otec bije. Ondra sice má velké výchovné problémy, při individuálním kontaktu však dokáže být milý a vděčný. Ačkoli by chlapec rád chodil na obědy, otec mu je nezaplatil.

„Při návštěvě v rodině jsme zjistili, že otec je bez zaměstnání, požívá ve větší míře alkohol a hraje na automatech. V bytě kromě otcovy válendy a chlapcovy matrace nebylo žádné bytové zařízení - otec všechno prohrál. Fyzické tresty nepopíral, údajně na syna nic jiného neplatí. I před námi chlapce ponižoval a ironizoval. Snažili jsme se otci domluvit, leč marně. Za několik dní nám škola opět nahlásila, že otec syna zase zbil, protože se během dne pomočil. Protože jsme měli podezření na epileptický záchvat, vyjednali jsme dítěti vyšetření v nemocnici.

Příběhy klokánkových dětí. Linda zdědila nemoc po matce prostitutce. Nikdo ji nechtěl

ilustrační foto pixabay.com

Nepříliš často se stává, že si holčičku nebo chlapečka z Klokánku osvojí někdo z ciziny. Pro děti je náročné přizpůsobit se cizímu jazyku a kultuře, vyžaduje to také hodně administrativy a financí. Malá Linda ale měla štěstí a díky tomu z ní je dnes mladá, třemi jazyky hovořící slečna.

Do Klokánku se dostala jako úplné miminko. Matka byla narkomanka, slíbila sice, že si najde bydlení a holčičku si vezme zpět, ale už se nikdy neukázala. A tak začalo pátrání po nové rodině.

Linda neměla nikoho jiného než tety v Klokánku. Její matka byla prostitutka, těžko by se tedy hledal dívčin otec, který by nejspíš ani nejevil o dítě zájem. Proto se holčička naučila chodit a mluvit v Klokánku. Ani po dvou letech se ale nedařilo najít pro ni vhodnou rodinu.

Příběhy klokánkových dětí. Čtyři děti chtějí zůstat s maminkou

ilustrační foto

I když si čtyři děti se svou maminkou hodně vytrpěly, stále ji milují a chtějí být jenom s ní. Nachází se v současné době v azylovém domě a doufají, že v něm budou moci zůstat. Předtím, než se tak stalo, prošly si ale mnohými problémy.

„Maminka prý vyrůstala v dětském domově. Moc podrobností nevíme, ale je nám jasné, že my do děcáku nechceme,“ říká chlapec na úvod. „Když ještě byla maminka s tatínkem, hodně se hádali. On pil, nenosil domů moc peněz, a nakonec skončil v nemocnici. Později dokonce přišel o nohu a musel od rodiny odejít.“ Když si matka dětí našla nového muže, zdálo se, že se situace zlepší. Ale ani jeden z nich nemohl sehnat se svým vzděláním dobře placenou práci. Nakonec se tak pár rozhodl odcestovat i s dětmi do Německa. „Chvíli jsme žili v domě, ze kterého nás ale vyhodili, protože nás bylo moc.

Příběhy klokánkových dětí. Vilma (17) otěhotněla. Pěstounka ji zavrhla

ilustrační foto pixabay.com

Vilma se do Klokánku dostala ve svých sedmnácti letech. Tou dobou čekala miminko, nic však nevěděla o těhotenství ani o mateřství. Bylo tak na klokánčích tetách, aby jí pomohly s příchodem miminka na svět a s následnou péčí o něj. Nakonec se naštěstí do všeho zapojila rodina otce miminka.

Rodiče Vilma vlastně pořádně nikdy nepoznala. Oba totiž byli v době jejího dětství ve vězení a ani po jeho ukončení neměli tendenci se k dítěti hlásit. Proto skončila Vilma v dětském domově, odkud si ji následně vzala pěstounka. „Bohužel v pubertě se ukázalo, že pěstounka nesouhlasí s Vilminým vztahem se stejně starým chlapcem,“ vykládá Klokánek. „I když se žena s dívkou snažily vztahy urovnat, když Vilma nečekaně otěhotněla, požádala pěstounka o soudní zbavení pěstounské péče a dívka putovala ve třetím měsíci těhotenství k nám.“

Příběhy klokánkových dětí: Tři malé holčičky žily v bytě s opilci

Ilustrační foto pixabay.com

Tři malé dívenky se do Klokánku dostaly na základě rozhodnutí soudu. Šestiletá Emilka, čtyřletá Viktorka a téměř dvouletá Tánička neustále myslely na svou maminku, kterou měly rády. Ona se o ně snažila starat vzorně, ale příliš se jí nedařilo, a nakonec tak všechna děvčata čekal Klokánek a následně dětský domov.

Holčičky se do Klokánku dostaly poté, co jejich maminka skončila ve vězení. I když to vypadalo, že by si je mohla vzít časem zpátky. Nakonec se ukázalo, že ve vězení zůstane déle. Nenastoupila totiž na první výzvu k výkonu trestu, a soud ji tak pobyt ve vězení prodloužil.

„Otec neměl o děti zájem. Než se dostaly do Klokánku, žily v malém bytě s několika dalšími cizími lidmi, v noci musely překračovat opilé muže i ženy, pokud chtěly na záchod. Podmínky, ve kterých žily, byly strašlivé,“ popisuje Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Petrušku (4) dohnaly matčiny psychické problémy

ilustrační foto pixabay.com

Petře byly teprve čtyři roky a už si ve svém životě prošla mnohým. Když její maminku i s ní vyhodil partner z domova, obě se potloukaly po ulicích, kde je nakonec objevila policie. Dívence tak začala dlouhá cesta za novým domovem.

„Její matka musela do psychiatrické léčebny. Trpěla stihomamem, měla pocit, že k ní z rádia promlouvají hlasy, dokonce že prý má v oku nainstalovaný čip. I když svou dcerku milovala, musela se léčit,“ říká Klokánek, ve kterém dívka na základě tohoto dění skončila.

Příběhy klokánkových dětí. Erikova (3) matka byla narkomanka, babička jej nezvládala

Ilustrační foto pixabay.com

Do Klokánku nejsou přijímány jenom děti, které rodiče zanedbávají či týrají. Instituce slouží také jako pomoc těm, kteří se o děti nezvládají postarat a chtějí pro ně najít lepší domov. Tak se dostal do Klokánku teprve tříletý Erik.

„Erikova matka se nikdy nestarala. Byla to narkomanka a krátce po jeho porodu se o něho přestala úplně zajímat. Otce chlapec nikdy nepoznal. Do svých tří let žil s babičkou, která se mu snažila dát vše, co mohla,“ říká Klokánek. Jenomže starší paní hyperaktivního kloučka už nezvládala jak finančně, tak ani fyzicky. Nakonec zavolala do Klokánku, aby si chlapce vyzvedl. Erik měl s sebou přichystaný pytlík s věcmi na cestu a s babičkou se rozloučil slovy „Tak čau, babi.“

Příběhy klokánkových dětí. Ríšu (5) matka nechala s bezdomovcem. Už se nevrátila

ilustrační foto pixabay.com

Když se na policii objevil bezdomovec s malým chlapcem a převyprávěl, co se mu ten den stalo, bylo to až neuvěřitelné. Oslovila ho prý žena, že potřebuje chlapce na dvacet minut pohlídat. Dala mu dvacet korun a odešla.

Když se po třech hodinách nevrátila, bezdomovec chlapce odvedl na nejbližší stanici. Ríša tak skončil v Klokánku. Matka se k Ríšovi brzy přihlásila. Proč ho nechala tak dlouho s neznámým mužem, nikdy neobjasnila. Bylo vidět, že je chlapec zanedbaný, měl špatnou slovní zásobu, byl podvyživený. Proto v Klokánku zůstal.

Příběhy klokánkových dětí. Pro Haničku (5), Péťu (4) a Sáru (2) byl dětský domov to nejlepší

Ilustrační foto pixabay.com

Dva dny před štědrým dnem přivedla matka 3 dcery – Haničku pětiletou, Péťu čtyřletou a Sáru dvouletou, jelikož neměla finance a neměla s nimi kde být. Otec byl toho času v léčebně. Děti přivedla špinavé, v letních botkách, bez čepiček, rukavic. Bez jejich dokladů, bez osobních věcí, pouze kočár, který sotva jel.

 

Děti byly nachlazené. Péťa byla hodně nakrátko a zubatě ostříhaná, každý vlas jinak dlouhý a ve vláskách ošklivé krusty ekzému. Všechny měly vši. Hanička měla na noze nehet, vypadající jako dlouhý černý dráp, který ji prstík deformoval. Tety měly hodně práce, aby se holčičky daly dohromady.

Holčičky neuměly držet pastelku v ruce, neznaly základní zvířátka, barvy apod... Hanička v Klokánku začala docházet do MŠ. Protože byly velmi šikovné, postupně dohonily v dovednostech děti jejich věku.