Příběhy klokánkových dětí. Čtyři děti chtějí zůstat s maminkou

ilustrační foto

„Maminka prý vyrůstala v dětském domově. Moc podrobností nevíme, ale je nám jasné, že my do děcáku nechceme,“ říká chlapec na úvod. „Když ještě byla maminka s tatínkem, hodně se hádali. On pil, nenosil domů moc peněz, a nakonec skončil v nemocnici. Později dokonce přišel o nohu a musel od rodiny odejít.“ Když si matka dětí našla nového muže, zdálo se, že se situace zlepší. Ale ani jeden z nich nemohl sehnat se svým vzděláním dobře placenou práci. Nakonec se tak pár rozhodl odcestovat i s dětmi do Německa. „Chvíli jsme žili v domě, ze kterého nás ale vyhodili, protože nás bylo moc. A potom jsme začali bydlet v autě,“ popisuje chlapec. „Neměli jsme se kde mýt, přes den jsme se nudili, do školy jsme nechodili. Hlídali nás maminka se strýcem na střídačku, podle toho, kdo zrovna nebyl v práci,“ říká.

Když začal mít jeden z mladších chlapců nepříjemnou vyrážku, rozhodla se matka konečně jednat. Vrátila se s dětmi do Čech a vyhledala Klokánek, kde by mohla své děti na čas odložit, než si najde bydlení.

Dětem se v Klokánku zalíbilo. Poprvé v životě měly nové oblečení, do školy chodily s veškerým vybavením, dokonce z toho měly takovou radost, že se snažily dohnat látku, kterou zameškaly. A Klokánek mezitím pomáhal mamince sehnat bydlení.

„Psali jsme mamince, že na ní moc záleží, že chceme být s ní. I když nám v Klokánku bylo dobře, těšili jsme se, až budeme bydlet zase jako rodina. Věděli jsme, že jinak bychom skončili v dětském domově,“ říká malý vypravěč.

Maminka nakonec za pomoci Klokánku našla azylový dům. Bohužel žádný blízký nebyl volný a ona i s dětmi a plnými taškami dárků z Klokánku musela cestovat čtyři hodiny vlakem.

„Doufáme, že se jim všem daří a že se jejich přání na společný život konečně naplnilo,“ dodávají klokánčí tety. (red)