Klokánek

Příběh klokánkových dětí. Postižené Evičky se matka zřekla

ilustrační foto pixabay

Evičku přivezla do Klokánku její vlastní matka. Dívce byl necelý rok, ale byla ve všem zhruba o tři měsíce opožděná. Matka tetám vysvětlila, že je na tom psychicky špatně a dívku chce dát k adopci. Bála se navíc, že je holčička nějak postižená. Při vyšetřeních se ukázalo, že sice nezvládá to, co by ve svém věku zvládat měla, ale už po týdnu cvičení se stav zlepšil.

Do péče si ji vzal také psycholog, který ale nepoznal žádné postižení. Už po měsíci v Klokánku se holčička dokázala postavit na kolínka, udržet vlastní váhu a mumlat slabiky. I když se matka dozvěděla, že její dcerka skutečně postižená není, holčičku si zpět do péče nevzala. A to i přesto, že se jí Klokánek a OSPOD snažili pomoci. „Říkala nám, že ji měla neplánovaně, že žije sama a má psychické problémy, které musí řešit. Nechtěla tak kazit život Evičce, pro kterou prý jistě najdeme jinou rodinu,“ říkají tety.

Příběhy klokánkových dětí. Strýc týral Elišku, Aničku i jejich matku

ilustrační foto pixabay.com

Osmiletá Eliška a její o tři roky starší sestřička Anička skončily v Klokánku na soudní příkaz. Dlouho totiž žily v toxickém prostředí, které absolutně neodpovídalo tomu, ve kterém by děti měly vyrůstat. Maminka holčiček byla psychicky nemocná. Její strýc ji psychicky i fyzicky týral, nakonec za násilí skončil ve vězení. Po incidentu s policií musely dívky do Klokánku.

Matka doufala, že je získá zpátky. Když to šlo, navštěvovala je, bylo na ní ale vidět, že má se svým životem problémů až dost. Matka Elišky s Aničkou skončila v péči psychiatrů. Zdravotní problémy ale nebyly ty jediné, se kterými se musela potýkat. Kromě toho, že začala brát prášky a léčit se, neměla v podstatě ani kde bydlet. Dům byl jejího strýce, ona na něm byla materiálně i citově závislá. Poté, co skončil ve vězení, vyčítala si, že ho tam vlastně dostala, i když to byl nesmysl. Snažila se začít žít, najít si práci a bydlení.

Příběhy klokánkových dětí. Tříletou Janičku otec nechal válet v kočičích výkalech a hladovět

ilustrační foto pixabay

Janiččina matka si chtěla užívat života. Když byly dívence tři roky, opustila rodinu a zanechala Janičku pouze s otcem. Ten se snažil o dívenku postarat, ale nedařilo se mu to.

A tak nakonec holčička skončila v Klokánku. A to poté, co ve školce nahlásili, že si všimli problémů, které by neměly být přehlíženy. Když začala Janička chodit do školky ve špinavém oblečení, učitelky si daly dvě a dvě dohromady.  Opilý tatínek ji mnohokrát zapomněl vyzvednout, proto nakonec zavolaly pomoc. Sociální pracovnice přijela do rodiny celou věc vyšetřit. A ukázalo se, že to byla ta nejlepší věc, která Janičce zachránila šťastný život.

Příběhy klokánkových dětí. Máma slíbila, že se pro Eriku vrátí. Naštěstí to neudělala

ilustrační foto pixabay

I když si Erika ve svém životě prošla mnohým trápením, pokaždé byla optimistická, veselá a prospívající dívka. Nikdy si nedělala velké naděje, a proto ani nikdy nebyla příliš zklamaná z toho, co se stalo. Do Klokánku se dostala ve čtrnácti letech. Ve škole se jí náhle zhoršil průměr, byla nesoustředěná, učitelům vyprávěla, že doma píše úkoly při svíčkách, protože jim odpojili elektřinu.

Erika žila jen s matkou, její otec o ni nejevil žádný zájem. Mnohdy měla hlad, trpěla zimou, její matka měla velké exekuce, a proto nakonec skončila dívka v péči tet v Klokánku. V novém domově se Erice začalo opět dařit. Ze školy nosila samé jedničky a pochvaly, plnila si cílevědomě veškeré úkoly, ve volném čase s radostí pomáhala tetám s péčí o mladší děti.

Příběhy klokánkových dětí. Pedra babička zahrnula jídlem. Devadesátikilovému chlapci se děti posmívaly

ilustrační foto pixabay.com

Když se osmiletý chlapec několik dní neukázal ve škole a jeho učitelka se nemohla dovolat k němu domů, navštívila rodinu osobně. To, co spatřila, ji donutilo zavolat sociálku. Chlapec seděl na posteli zavalený jídlem. Sladkosti se válely všude po jeho pokoji. A babička, která se o něho starala, oznámila učitelce, že peče chlapci vdolky, protože má teplotu a není mu dobře. Ve skutečnosti se ale Petrovi, kterému se přezdívalo Pedro, nechtělo do školy kvůli jeho váze. Děti se mu totiž posmívaly. Ve věku osmi let vážil chlapec skoro devadesát kilo.

Skončil v Klokánku, kde se musel dát do kupy. V Klokánku se Pedrovi příliš nelíbilo. První, co ho zajímalo, byla lednice. Tam ale našel jenom jogurty a zeleninu. Byl nešťastný a měl téměř panický záchvat. „Pedro byl zvyklý na cukry a tuky. Musel po konzultaci s lékaři nastoupit na speciální dietu. Budil se skoro každé dvě hodiny, protože měl stále hlad,“ vykládají tety, které se o chlapce v Klokánku staraly. „Postupem času ale Pedrovi došlo, že když má hlad, může si dát i ovoce nebo zeleninu, aby se cítil lépe.

Příběhy klokánkových dětí. Desetiletý Libor kvůli lhostejnosti rodiny málem oslepl

ilustrační foto

Když přišel desetiletý Libor do Klokánku, jednání jeho rodiny všechny zaskočilo. Babička po něm hodila malým batůžkem a oznámila tetám, že nemá čas se o něj starat. Stejně tak matka se nijak nezajímala. Řekla jen, že více osobních věcí chlapec nemá, a že ona i její matka mají příliš práce na to, aby vychovávaly dítě.

Libor neustále do něčeho narážel, zakopával, bylo vidět, že má problémy s očima. Měl sice brýle, ale nevkusné, staré a podle všeho ještě o několik dioptrií menší, než potřeboval. Spřátelená optika poskytla Klokánku možnost koupit Liborovi nové odlehčené brýle, s nimiž se konečně mohl na svět podívat trochu s úsměvem. Málokdy se desetiletý chlapec raduje tak, jako tehdy on.

V Klokánku si rychle zvykl. Matka ho sice zpočátku párkrát kontaktovala telefonicky, ale na návštěvu za ním nepřišla. Babička se neozvala vůbec. Nakonec už chlapci nevolal nikdo.

Příběhy klokánkových dětí. Otíka maminka málem zabila. Jídlem

ilustrační foto

Do Klokánku se Otík dostal jako osmiměsíční miminko. Tety jsou sice vybavené oblečením na děti všeho věku, ale sehnat něco pro tohoto chlapce byl problém. Všechno totiž potřeboval minimálně o tři čísla větší.

Otík byl maminkou překrmovaný, takže neustále brečel, protože měl hlad. Všechno, co by měl ve svém věku zvládat, pro něho byl problém. Nedokázal se postavit na baculaté nožičky a v ručkách sotva udržel hračku. Otíkova maminka se léčila na psychiatrii, několikrát byla zavřena dokonce v léčebně, neměla stálé bydlení ani dostatek finančních prostředků. Právě proto jí byl chlapec odebrán.

Příběhy klokánkových dětí. Sofinčina matka dala před dcerou přednost opilecké kariéře

ilustrační foto PČR

Jedenáctiletá Sofinka bydlela v bytě jen s maminkou. Ta ale každý večer odcházela do hospody a vracela se až nad ránem. A vždy v podnapilém stavu. Holčička doma sama nedokázala spát a často se bála. Jednou se proto asi ve tři v noci vydala zaklepat na sousedku, které oznámila, že se o maminku bojí.

Sousedka dívce pomohla ženu dohledat, ta byla ale opilá a agresivní, a do případu se tak vložila policie. A tehdy skončila holčička v Klokánku.

Příběhy klokánkových dětí. Matka tří chlapečků byla v hospodě, když nejstarší vypadl z okna

ilustrační foto pixabay.com

Když v noci v Klokánku zazvonil telefon, tety byly ihned v pohotovosti. Dozvěděly se, že jim brzy dorazí dvě děti. Nebo možná tři, to záleželo na tom, zda poslední chlapec přežije pád z okna…

Nakonec byli přivezeni dva chlapci. Jeden dvouletý, druhý sotva roční. Oba vyděšení a uplakaní. Tety měly hodně práce s tím, aby je utišily. Když slyšely jejich příběh, ani se nedivily jejich pláči. Chlapci měli ještě staršího brášku. To on vypadl z okna, na základě čehož byla přivolána záchranka. Jelikož byly doma nalezeny další dvě malé děti, ale matka nikde, byla do případu zapojena i policie a sociálka. Matku dětí našli v hospodě u piva. Bylo jí jedno, co se stalo, ani náznakem neprojevila, že by se o děti někdy starala. Prý je nechává doma, ať si poradí samy.

Příběhy klokánkových dětí. Tomáška u sebe otec nemohl mít. Nakonec ho vychovává macecha

ilustrační foto pixabay.com

Když se Tomáškův otec dozvěděl, že jeho přítelkyně porodila dítě, ihned začal jednat. Ona totiž kvůli prostituci nechávala synka doma často samotného. Soudy ho nakonec svěřily do péče tatínkovi.

Ten se ale o chlapce nedokázal postarat kvůli náročné práci námořníka. Proto přinesl miminko do Klokánku a požádal tety, aby se o chlapečka postaraly. Že prý si najde byt a brzy si Tomáška vezme k sobě. Otec nelhal. Tomáška navštěvoval a po půl roce tetám oznámil, že si našel manželku, která se bude o chlapečka starat, zatímco on bude na námořních cestách. Nevlastní mamince padl chlapec do oka, a tak bylo jasno.