Příběhy klokánkových dětí. Sofinčina matka dala před dcerou přednost opilecké kariéře

ilustrační foto PČR

Sousedka dívce pomohla ženu dohledat, ta byla ale opilá a agresivní, a do případu se tak vložila policie. A tehdy skončila holčička v Klokánku.

Sofinka byla první dny vystrašená. Nevěděla, co ji čeká, stále se ptala po mamince a hodně plakala. Postupně si začala v Klokánku zvykat a našla si kamarády. Běhala s nimi venku, hrála si, stal se z ní jiný člověk. Její matka se po pár dnech objevila a chtěla dívku zpátky. Bylo jí ale řečeno, že dokud bude pít a nechávat ji doma samotnou, nemá na ni nárok. V tu chvíli žena úplně obrátila. Rozhodla se, že už své dítě nechce, že si bude raději užívat volnosti a alkoholu. Už nikdy neprojevila o holčičku zájem, a Klokánek proto začal pátrat po někom, kdo by si ji vzal do péče.

Poměrně rychle se podařilo Klokánku vypátrat Sofinčina otce. Zpočátku to ale nevypadalo příliš nadějně. I on měl totiž problémy s alkoholem. S dívkou se ale do té doby nemohl vídat a rozhodl se, že když mu ji osud vrátil, něco se sebou udělá. Nastoupil na protialkoholní léčbu, začal Sofii navštěvovat a s pomocí tet trénovat své chování vůči mladé dívence. Ta si s tatínkem začala velmi rychle rozumět. Nakonec se její otec z alkoholismu dostal. Našel si vhodné bydlení a přizpůsobil si směny v práci tak, aby se o nezletilou dcerku mohl starat.

Ta tak nakonec s úsměvem na tváři odešla do rodinného prostředí. (red)