Příběhy klokánkových dětí. Máma slíbila, že se pro Eriku vrátí. Naštěstí to neudělala

Vydáno: St, 01/20/2021 - 13:17

ilustrační foto pixabay

I když si Erika ve svém životě prošla mnohým trápením, pokaždé byla optimistická, veselá a prospívající dívka. Nikdy si nedělala velké naděje, a proto ani nikdy nebyla příliš zklamaná z toho, co se stalo. Do Klokánku se dostala ve čtrnácti letech. Ve škole se jí náhle zhoršil průměr, byla nesoustředěná, učitelům vyprávěla, že doma píše úkoly při svíčkách, protože jim odpojili elektřinu.

Erika žila jen s matkou, její otec o ni nejevil žádný zájem. Mnohdy měla hlad, trpěla zimou, její matka měla velké exekuce, a proto nakonec skončila dívka v péči tet v Klokánku. V novém domově se Erice začalo opět dařit. Ze školy nosila samé jedničky a pochvaly, plnila si cílevědomě veškeré úkoly, ve volném čase s radostí pomáhala tetám s péčí o mladší děti.

„Její matka z počátku slibovala, že si najde práci a nový byt, aby si ji mohla vzít zpět do péče. Jenomže se nakonec ukázalo, že to vše byly jen plané řeči,“ říká Klokánek. I když si Eričina matka našla práci, příliš dlouho v ní nevydržela. Bydlení nikdy nové nezískala, bydlela po příbuzných a známých. A Erika se začala smiřovat s tím, že už se k mamince nevrátí. „Nedělala si žádné naděje. Pořád opakovala, že jí to nevadí, že chce její maminka klid a jí je s námi dobře. Nakonec uběhl rok a my jsme se s ní musely rozloučit. Následoval převoz do dětského domova,“ dodávají tety.

Ještě pár dní před odjezdem z Klokánku se byla Erika v dětském domově podívat za doprovodu tet. K překvapení všech se jí tam líbilo a tvrdila, že má z nového místa vlastně radost. „Prý je dětský domov podobný škole, do které chodí moc ráda. Navíc si bude moci dovolit chodit na střední, což by s matkou nikdy nemohla,“ vysvětluje Klokánek.

Erika je v dětském domově dodnes. Tetám do Klokánku pravidelně píše dopisy, ve kterých se svěřuje se svými úspěchy. Roste z ní veselé děvče, které rozhodně nelituje toho, že se nemohlo vrátit k mamince. (red)