Příběhy klokánkových dětí. Otíka maminka málem zabila. Jídlem

ilustrační foto

Otík byl maminkou překrmovaný, takže neustále brečel, protože měl hlad. Všechno, co by měl ve svém věku zvládat, pro něho byl problém. Nedokázal se postavit na baculaté nožičky a v ručkách sotva udržel hračku. Otíkova maminka se léčila na psychiatrii, několikrát byla zavřena dokonce v léčebně, neměla stálé bydlení ani dostatek finančních prostředků. Právě proto jí byl chlapec odebrán.

Nedostatek času, který pro něho měla, nahrazovala tím, že ho překrmovala. Pro tety bylo velmi těžké pomoci Otíkovi s dietou. Po čase se nakonec postavil na nožičky a začal mít snahu napodobovat ostatní děti. Rok a půl v Klokánku z něho udělal chlapce, který se už docela podobal svým vrstevníkům.

Po té době ho dostala do péče zpět jeho maminka. Soud jí ho přidělil, protože si našla práci i bydlení a slíbila, že se o Otíka postará. Nikdo ale netušil, že se brzy chlapec vrátí k tetám. Otíka přivedla na policii paní, které ho prý jeho maminka svěřila na hlídání. Té tvrdila, že jí chlapce žena předala s tím, že si jde vydělávat na živobytí. Jako společnice na ulici. Když se ani po několika dnech nevrátila a žena nedokázala zvládat chlapcův apetit, předala ho policii.

Ta se obrátila na Klokánek. Veškerá práce, kterou tety odvedly za minulý rok a půl, byla tatam. Tety proto opět nastolily Otíkovi dietu a začaly s ním pravidelně cvičit. On brzy začal napodobovat své vrstevníky a naštěstí se začlenil do kolektivu. Stal se z něho poměrně šikovný malý chlapec.

Brzy se pro něho našla i vhodná pěstounka, která už doma jednu dcerku měla. Otík tak získal domov plný lásky a sourozence, se kterým se začal dělit o svačiny. (red)