Příběhy klokánkových dětí. Čtrnáctiletá Pavlína skončila v dětském domově. Kvůli otci úchylovi

ilustrační foto pixabay.com

Pavlínu přivedla do Klokánku její kamarádka. Místo, aby ráno vyrazily do školy, rozhodly se konečně řešit situaci, která dívku už dlouho trápila. První, co sociálním pracovnicím oznámila, bylo, že je její otec úchyl. „Pavlína byla dobře oblečená, vyprávěla, že má doma všechno. Zdálo se, že ji rodiče milují a dávají jí cokoli, na co si pomyslí. Ona ale přesto doma nebyla šťastná,“ říkají tety. Pavlína totiž tvrdila, že po ní její otec pořád kouká, že kvůli tomu nemá žádné kamarádky, protože se ho všechny bojí. Matka mu prý navíc našla doma hodně časopisů, za které mu nadává. „I když matka očividně věděla o otcově povaze, kromě hádek s ním neřešila nic. Byla spíše na jeho straně než na straně své dcery. „Přesto ale její otec nedělal nic nezákonného a nebylo z čeho ho obvinit,“ říkají tety. Navíc oba rodiče souhlasili s tím, že když chce být Pavlína v Klokánku, nebudou jí bránit.

V Klokánku dívka pokračovala ve školní docházce, prospívala, bavila se s ostatními. Ale o rodině odmítala slyšet. Ani když její otec onemocněl a musela se o něho starat matka, Pavlína nechtěla o návratu domů přemýšlet.

„Po uplynutí zákonné lhůty půl roku se na vlastní žádost nechala převézt do dětského domova. Prý tam bude raději než doma s tátou. Ale dodnes je na nás naštvaná, že jsme si ji nemohly nechat u sebe,“ svěřují se klokánčí tety. (red)