Příběhy klokánkových dětí. Ložnice v roští, polštáře z trávy, jídlo z popelnic

ilustrační foto pixabay.com

„Podle všeho přijelo pět malých dětí i s rodiči za příbuznými. Ti je ale vyhodili z domu, protože děti měly ošklivé rozškrábané boláky.„Rodina se tak usadila v křoví nedaleko dětského hřiště,“ popisuje Klokánek.

Děti spaly několik nocí v roští. Rodiče jim prý natrhali dostatek trávy místo polštářů i peřiny. Přes den se pět hladových človíčků pohybovalo kolem pískoviště a hledalo, jestli některé z dětí nenechalo poblíž zbytek vody v lahvi nebo něco k snědku. Po večerech jim nosili matka s otcem jídlo z popelnic. Když na místo dorazila policie, odmítla děti vzít v jejich stavu do auta.

Klokánek je okamžitě převezl do nemocnice, kde se musely léčit se svrabem, parazity a dalšími kožními nemocemi. Neuměly téměř mluvit, maminku s tatínkem už nikdy neviděly. „Děti byly ve strašném stavu,“ popisuje Klokánek. V nemocnici strávily několik dní, než vůbec mohly do Klokánku. Když se trochu zaléčily, byl čas je socializovat a ukázat jim, co je to normální život. Nikdo z nich neuměl podle klokánčích tet pořádně mluvit, spíše šlo o takové podivné skřeky.

Po nějakém tom čase si ale začaly děti zvykat na společnost ostatních a podařilo se je alespoň trochu zkulturnit. „Bohužel se maminka s tatínkem na děti už nikdy podívat nepřišli. Kdo ví, kde je jim konec,“ říkají tety.

A ony samy přišly nakonec i jeden o druhého, protože v žádném dětském domově nebylo pět volných míst. Musely se tak rozdělit do dvou skupinek a zpřetrhat poslední pouto, které jim zbylo. (red)