Příběhy klokánkových dětí. Amálka (10) a Dorotka (9)nesměly jíst čokoládu, maso nebo se umýt mýdlem

Vydáno: Po, 06/01/2020 - 07:54

ilustrační foto pixabay.com

Teprve desetiletá Amálka a o rok mladší Dorotka pobývaly půl roku na dětské psychiatrii. Když se směly vrátit domů, jejich matka zrovna hledala nový byt. Proto je přivedla do Klokánku. Holčičky zde byly jen několik dní, ale už za tu chvíli znepokojily téměř všechny tety.

Matka je přivedla s tím, že si je brzy odvede. „Seznam věcí, které děvčata nesmí dělat, byl velmi dlouhý a některé věci nás až zaskočily,“ říká Klokánek. „Dostaly jsme od matky seznam věcí, které dívky nesmějí. Bylo tam vesměs všechno, co si dovedete představit,“ říkají tety. „Od mobilního telefonu přes maso, čokoládu, dokonce až po zubní kartáčky, šampony a mýdlo.“

Hned po příchodu do Klokánku se šla matka podívat na pokoj, který byl dívkám přidělen. Nelíbil se jí a vyhrožovala, že přivede senzibila. Dívky pravidelně navštěvovala, vždy si je ale prvně očuchala, aby zjistila, zda skutečně nepoužívají žádné hygienické prostředky. Když navíc zjistila, že měla jednou Amálka čokoládu, vyhrožovala dokonce až soudem.

I když Klokánek dal vědět příslušným úřadům, že se jim chování matky holčiček ani trochu nelíbí, nakonec bylo stanovisko jasné: Děti patří do rodiny. Matka si tak obě dcerky odvedla, hned jak si našla bydlení.

Po nějakém čase se Amálka ozvala tetám do Klokánku. „Řekla nám, že jsou i se sestrou v dětském domově. Prý utekly od matky, protože nesměly vůbec nic. Chtěly do Klokánku, ale nedostaly příležitost.“

Holčičky prý nesměly jíst téměř nic kromě zelených jablek. Červená už podle jejich matky někdo otrávil. Když trpěly hladem, rozhodly se utéct a skončily v dětském domově. „Ale prý je jim tam dobře, protože mohou jíst dokonce i maso,“ říká Klokánek. (red)