Příběhy klokánkových dětí. Manuelu (9) odebrali rodičům. Bezdůvodně

Vydáno: Út, 06/23/2020 - 06:59

ilustrační foto pixabay.com

Manuela měla velké citové vazby na své sourozence i rodiče, o všech mluvila jenom hezky. Matka ji v Klokánku dokonce často navštěvovala a nikdo si nedokázal vysvětlit, proč vlastně byla holčička odebrána od milující rodiny. Klokánek proto předložil stížnost, díky které se holčička mohla vrátit domů.

„Příliš toho nenamluvila, jen všechny kolem sebe pozorovala. Když náhodou začala něco vyprávět, bylo to o její rodině a o tom, jak se jí stýská,“ říkají klokánčí tety.

Dívčin sociální pracovník si vzal do hlavy, že dívenka se špatně učí, vyrůstá v nevhodném prostředí, a navíc zameškala ve škole několikrát výuku. „Že jí nikdo nenapsal omluvenku, není divu. Ani maminka, ani tatínek totiž nemají vzdělání a neumí číst ani psát. Matka se ale starala o Manuelu stejně jako o další tři děti, otec vydělával slušné peníze,“ říká Klokánek.

Bohužel ani tento argument, ani lékařská zpráva, která jasně říkala, že by dívka měla zůstat se svou rodinou, nepřesvědčily sociálního pracovníka o tom, aby Manuelu nechal spokojenou. „Tvrdil, že je mu jedno, v jaké ústavní péči dívka bude. Ale trval na tom.“

Každý týden dojížděla maminka za Manuelou sto padesát kilometrů. Vracela se domů pozdě večer a chodila dlouhé kilometry z nádraží domů. I to přesvědčilo Klokánek, aby se do situace vložil. „Vznesli jsme dotaz. To bylo vše. Kdyby dítě z dobře zajištěné rodiny mělo pár zameškaných hodin ve škole, byl by to důvod k odebrání od rodiny?“

Odpověď byla samozřejmě jasná. I sám sociální pracovník musel uznat chybu. Manuela se tak mohla po půl roce vrátit ke své rodině. V budoucnu chce být podle slov Klokánku kadeřnice. Už pilně trénuje a stříhá své rodiče, kamarády i jejich rodiče. Je z ní šťastná mladá dáma. (red)