Příběhy klokánkových dětí. Desetiletý Aleš žil zamčený v místnosti bez záchodu

ilustrační foto pixabay.com

Když se dostal do Klokánku, bylo až neuvěřitelné, co zdejším tetám vyprávěl. Kdo ví, jak by to s ním dopadlo, kdyby se nakonec ve škole nepřiznal k tomu, že ho doma týrají.

Aleše doma trestali téměř za všechno. Za špatné známky, za jeho chování. Když přišel ze školy, jeho nevlastní matka ho obvykle zbila a zamkla v pokoji. Tam neměl co jíst, pil jenom vodu z kohoutku.

„Jelikož si nemohl dojít ani na záchod, musel chodit podle svých slov na kbelík,“ vypráví tety. „Když měl hlad, po cestě ze školy si našel zbytky u popelnic. Rodina se o něho zkrátka vůbec nestarala.“

Jednou přišel do školy s ošklivým šrámem na obličeji. Po chvíli přemlouvání se učitelce přiznal, že ho matka předešlý den zbila. Navíc jí pověděl i o zamykání v místnosti bez záchodu. A tak se dostal do Klokánku. Aleš si zvykl velmi rychle. Tetám se rád svěřoval, zamiloval si teplé jídlo, ostatní děti a hlavně pozornost. Jeho život se změnil k nepoznání. „Bohužel to po čase vypadalo, že bude muset do dětského domova. Zákonem stanovená lhůta na pobyt u nás se totiž blížila ke konci,“ říká Klokánek.

Nakonec se ale ukázalo, že má Aleš velké štěstí. Objevila se totiž rodina, která se s ním začala sbližovat, a nakonec si ho vzala do pěstounské péče. Chlapec tak našel lásku, kterou mu od narození nikdo nebyl schopen dát. (red)