Příběhy klokánkových dětí. Brzo umřeš, vtloukala devítileté Radunce do hlavy matka
Když se teprve devítiletá dívenka dostala do Klokánku, všechny tety zaskočila svým negativním přístupem. Už v tak mladém věku totiž vedla velmi depresivní řeči o tom, že na světě dlouho nebude. Ukázalo se, že její matka, zdravotní sestra, ji doma takovými řečmi strašila. Neustále holčičce opakovala historky o smrti a vyprávěla jí, že jednoho dne – a to bude velmi brzy – holčička zemře.
Holčička byla ve velmi špatném psychickém stavu, ale její fyzická stránka na tom nebyla o nic lépe. Doma byla zvyklá spát pouze na zemi, postel v Klokánku odmítala. Když měla největší hlad, něco málo snědla, ale s ostatními dětmi si hrát odmítala.
„Tvrdila, že by si na ni nikdo neměl zvykat. Stejně prý na světě dlouho nebude, tak by to bylo zbytečné trápení,“ říkají tety. Matka dívku v Klokánku navštěvovala, ukázalo se ale, že ji pouze psychicky týrá a vypráví jí o smrti. Proto jí byl kontakt s Radunkou soudně zakázán.
Radunčin otec, když se dozvěděl, že je dívka v Klokánku, neváhal a vzal si ji k sobě do péče. Sám měl ale vlastní rodinu a jeho dva synové nevlastní sestru fyzicky týrali. A tak nakonec holčička skončila v Klokánku podruhé.
To už tety začaly společně s psychology pracovat na její psychické stránce. Dívenka se nakonec naučila smát a přestala se bát toho, že brzy zemře. Brzy se také skamarádila s některými dětmi.
Pro Radunku to vypadalo špatně, tety v Klokánku se bály, že skončí dívenka nakonec v dětském domově. Naštěstí se ukázalo, že štěstí stálo doslova za rohem. Když se o Radunce dozvěděla starší paní, která kdysi kamarádila s její babičkou, rozhodla se, že se o ni postará.
„Vyprávěla nám, že jí kdysi Radunčina babička hodně pomohla. Teď je prý tedy na ní, aby rodině laskavost nějak oplatila. Navíc si s dívkou hned padly do oka, a my tak neměly strach, že by to vše nakonec mohlo dopadnout jinak než dobře,“ dodávají tety. (red)
Poslat nový komentář