Příběhy klokánkových dětí. Janičku pěstouni zamykali na půdě

ilustrační foto pixabay.com

Děti si v Klokánku zvykly, vyžadovaly pozornost, rády tropily neplechu. Především jedna z tet si je velmi oblíbila a přiznala dokonce, že jí bylo líto, když se našla rodina, která si je měla vzít do péče.  Rodina, která si děti vzala do péče, se starala už o jednu tělesně postiženou holčičku. Po pár víkendech na zkoušku jim bylo všech pět dětí oficiálně svěřeno do péče. „Dlouho to vypadalo, že bude rodina žít spokojeně a šťastně. Jenomže jednoho dne přišel do Klokánku dopis od jedné z dívek. Bylo na něm několik rozmazaných písmen a bylo vidět, že nad ním Janička plakala,“ vysvětlují tety.

A tak pro jistotu vyrazil Klokánek na dlouhou cestu. Rodina bydlela tři sta kilometrů daleko, i tak to ale stálo tetám za to, aby své svěřence zkontrolovaly. Pěstouni Klokánek nepřivítali zrovna nadšeně. Oznámili tetám, že se jim návštěva příliš nehodí, ale nakonec je pustili dál. „Děti běhaly všude kolem, byly poměrně hlučné a pěstounům se to nelíbilo. Bylo to na nich vyloženě vidět,“ říká Klokánek. „Také nám několikrát oznámili, že jsou děti problémové.“ Samy děti přiznaly, že když zlobí, zamykají je pěstouni na půdě. Janička dokonce tvrdila, že se bojí čertů, a začala se tak v noci strachy počurávat.

„Nakonec byly děti převezeny opět do Klokánku, protože rodina tak velkou skupinu dětí zkrátka nezvládala,“ vysvětlují tety. „Děti byly nadšené, a stejně tak i my.“ Jedna z tet, ta, kterou si děti nejvíce oblíbily, nakonec udělala velké a obětavé rozhodnutí. Všech pět dětí si vzala do péče a dodnes se o ně stará jako o vlastní. (red)