Příběhy klokánkových dětí. Holčičky skončily v blázinci. Kvůli pomatené matce

ilustrační foto pixabay.com

„Matka nám přivedla dvě dívky s tím, že si je po čase zase vyzvedne. Prý jen potřebuje sehnat vhodné bydlení,“ říkají tety. „To by bylo v pořádku, jenže ona nám k holčičkám dodala i několikastránkový papír s informacemi o tom, co všechno dívkám zakazuje.“ Matka při příchodu do Klokánku požadovala vidět pokoj, ve kterém budou holčičky ubytovány. Ten se jí nelíbil, a vyhrožovala dokonce, že přivede senzibila. Od tohoto plánu ale nakonec upustila. „Dala nám ale jasně najevo, že si nepřeje, aby její holčičky jedly maso, nebo snad dokonce čokoládu,“ říká Klokánek.

Navíc se dívky směly mýt pouze vodou. Nemohly používat šampony ani mýdla. A kdykoli je matka v Klokánku navštívila, očuchala si je, aby zjistila, zda pravidla dodržují. „Jednou zjistila, že měla Amálka během její nepřítomnosti čokoládu. Na základě toho nám začala vyhrožovat soudem,“ říkají tety. „Když jsme se doslechly, že mají jít holčičky zpět do její péče, nevěřily jsme tomu.“ Jenže matka se podle všeho ničím neprovinila, a proto byly Amálka i Dorotka poslány zpět domů. Ani jedné z nich se tam očividně nechtělo, Klokánek s tím bohužel nic nenadělal.

Po čase se Klokánek dozvěděl smutnou zprávu. Obě dívky prý utekly z domova, a nakonec skončily v dětském domově. Původně chtěly do Klokánku, ale nedostaly možnost. Doma jim totiž matka opět všechno zakazovala. Nemohly jíst skoro nic, jen zelená jablka. Protože ta červená prý jsou otrávená. Neexistovaly sladkosti ani maso.

Když měly Dorotka s Amálkou hlad, rozhodly se nakonec utéct a požádat o pomoc. Jenže jejich snaha dostat se do Klokánku nevyšla. V dětském domově si prý ale na nic nestěžují, maso tam chutná výborně. (red)