Příběhy klokánkových dětí. O dvouletého Dominika se starý, psychicky nemocný otec nepostaral

ilustrační foto pixabay.com

„Dominik skoro nemluvil, uměl jenom pár slovíček. Nosil plínky, o nočníku ani nevěděl. A co se týče jídla, potřeboval, aby ho někdo krmil,“ vyprávějí tety. Během několika týdnů v Klokánku ale Dominik své vrstevníky dohnal a stal se z něj usměvavý malý chlapec. Tetám rostl před očima a měly z něj radost. Dominik se do Klokánku dostal, protože se o něj jeho otec už nedokázal sám starat. Bylo mu přes šedesát a kvůli zhoršující se nemoci musel být hospitalizován na psychiatrii. Sám později musel uznat, že se o Dominika nedokáže starat. Chlapcova matka neměla o dítě zájem, a proto otec souhlasil, aby syn šel z Klokánku do pěstounské péče.

To se naštěstí podařilo velmi rychle. O chlapce totiž projevila zájem jeho kmotra se svojí rodinou. Dominikova kmotra byla s jeho otcem velmi dobrá přítelkyně. Sama už sice měla vlastní rodinu, když se ale doslechla, co se stalo, neváhala a společně s partnerem se rozhodla o chlapce postarat. Dominikův otec nakonec po propuštění z nemocnice potřeboval stálou péči. Proto byl umístěn do pečovatelského domu. Shodou náhod ale kousek od domu právě Dominikova kmotra bydlí. Chlapec se tak se svým otcem může vídat, jeho nová rodina ho za ním pravidelně vodí, a jak jemu, tak jeho otci dělá společnost radost. Klokánek tak napomohl dalšímu šťastnému konci jednoho dětského příběhu. (red)