Příběhy klokánkových dětí. Žili jsme ve studeném sklepě, kde nám zmrzl i jogurt, říká sedmiletý Péťa

Vydáno: Po, 05/03/2021 - 06:33
Příběhy klokánkových dětí. Žili jsme ve studeném sklepě, kde nám zmrzl i jogurt, říká sedmiletý Péťa
ilustrační foto pixabay

Do Klokánku sedmiletého Péťu a jeho brášku Káju přivezla sociální pracovnice. Oba kluci byli vyhublí, Péťa nebyl zapsán k povinné školní docházce a jeho bratr nechtěl vůbec mluvit. S drogově závislou matkou žili chlapci ve sklepní místnosti, kterou dovnitř svítilo světlo jen malým okénkem u stropu. V bytě byla zima a nepořádek, při příjezdu sociálky se kluci krčili v koutě v bundě a palčácích. Otec zemřel dětem před rokem na předávkování a jejich matka se o ně příliš nestarala. Poté, co skončili v Klokánku, nezajímala se o ně vůbec.

„Za chlapci se matka nikdy nepřijela podívat. Ale jednou přijel jejich děda. Muž v obleku vystoupil z luxusního auta a donesl jim drahou čokoládu. Pak nám ale oznámil, že už se nikdy nestaví,“ vypráví Klokánek. „Prý má doma mladou přítelkyni, a po letech, která propracoval, by si konečně rád užil klidu. O tom, že by si vzal kluky do péče, nechtěl ani slyšet.“

Až po týdnu v Klokánku se konečně rozmluvil i Kája, který byl do té doby potichu. Zajímalo ho především jídlo. Doma ho totiž měli jen výjimečně. Příběhem o zmrzlém jogurtu tetu doslova šokoval. Když Péťa s Kájou už druhý den po sobě dostali oběd, nechápali to a strašně se tomu divili. „My doma jedli tak jednou za týden,“ vysvětlil mladší chlapec. „Maminka někdy odešla a vrátila se třeba až za dva dny. Občas třeba přinesla jogurt. Ale my jsme si ho schovávali, až nám bude nejhůř,“ dodává.

Jednou prý byla v bytě taková zima, že chlapcům jogurt zmrzl, takže když na něj konečně měla přijít řada, mohli ho jen smutně pozorovat.

„V Klokánku se oběma chlapcům dostalo tepla, jídla i pozornosti, kterou nikdy předtím nezažili. Nakonec sice skončili v dětském domově, ale předem si ho byli prohlédnout a moc se jim tam líbilo,“ dodává Klokánek závěrem. (red)

Komentáře

Napsal uživatel Anonym dne Út, 05/04/2021 - 04:39.

Takže pohádka Hanse Christiana Andersena o dítěti, které sedm let jedlo tak jednou za týden. A to dítě přežilo výživou nejspíše na duchovní práně od samotného Buddhy, protože neumřelo hlady, ani nevypadá jako z Buchenwaldu, a nemělo silně zanedbaný tělesný vývoj.

Ty přiběhy z Klokánku jsou obecně silně nedůvěryhodné. Nechtěli byste si cucat z prstu poněkud uvěřitelnější příběhy?

Poslat nový komentář