Via Baltica aneb mozaika z cesty Lotyšskem a Estonskem, díl sedmý a poslední

Starý Tallin

Další fotky: 

Po vesničce a jejím okolí vede naučná stezka, jež nás zavede i ke skanzenu původních rybářských obydlí na pobřeží. Z městečka Võsu, které je naší základnou při poznávání národního parku, je to sem asi 14 km silnicí, kopírující pobřeží výběžku Vergi  přes několik menších vesniček. Auto necháváme na parkovišti u stylové dřevěné rybářské restaurace Altja Kõrts, v níž svoji prohlídku starých rybářských domků na pobřeží po okružním výšlapu končíme. Interiér restaurace, vybudované ze staré dřevěné stodoly působí stylově, zrovna tak jako půvabné estonské servírky v národních krojích; a to jsme se ještě nedostali k degustaci národních pokrmů.

Od rybích polévek jsme pokračovali k rybám, upraveným na různý způsob a nutno dodat, že jsme si pochutnali.   

Závěrečná prohlídka Tallinu           

Hlavní město Estonska leží na jižním pobřeží Tallinnského zálivu. V jeho centru, na jihu zálivu leží Staré město (Vanalinn), jež se dělí na dvě části – Horní město na vrchu Toompea a Dolní město, rozprostírající se východně od vrchu. Název města Tallinn vznikl z estonského Taani linn, což znamená Dánské město, neboť počátky vzniku města se váží k vybudování dřevěného hradu na vrchu Toompea Dány, jejichž vojska tu zvítězila roku 1219. Město se však od roku 1219 do roku 1917 jmenovalo německy Reval a rusky Revel. Dány vyhnali mečoví rytíři a postavili na vrchu první kamenný hrad.

Roku 1238 se město vrátilo Dánům, ale už v roce 1285 bylo členem hanzy a sloužilo jako spojnice mezi Novgorodem, Pskovem a západem. Když Dánové v roce 1346 prodali Estonsko Řádu německých rytířů, byl Reval hlavním hanzovním městem. K jeho úpadku došlo v 16. století, kdy v Pobaltí válčili Rusové, Švédové, Dánové, Poláci a Litevci. Od roku 1561 do roku 1710 patřil Švédům, kdy po morové epidemii padl do rukou Petru Velikému.

Je s podivem, že přes tak pohnuté dějiny, které se přehnaly městem si tallinnské Staré město dodnes zachovalo tak autentickou středověkou atmosféru, která se v Evropě jen tak nevidí. O tom se přesvědčujeme na každém kroku při našich toulkách historickými uličkami tohoto krásného města, z nichž dýchá duch minulých dob. Veliké sympatie v nás budí to, že malebné obchůdky v uličkách nijak nenarušují atmosféru středověkého města a mezi nabízenými suvenýry jsou pouze výrobky národní provenience. Město není zaplaveno ruskými matrjoškami či papachami, jak je tomu bohužel v naší matičce stověžaté.

Po prohlídce Starého města si dáváme sraz ve Švejkově restauraci, kterou objevujeme nedaleko přístavu. Jídla na jídelníčku nesou názvy podle hrdinů Haškova Švejka, čepuje se tu české pivo Krušovice a estonská servírka v nejlepších letech umí rusky. Takže si můžeme vybrat jídlo, na které máme chuť – „skažítě pažálsta, jesť v étom mjáso? Charašo, priněsítě nam éto.“ Na stvrzení česko-estonského přátelství se na rozloučenou fotografujeme s personálem u baru pod vztyčenými vlajkami obou států..

Autor textu a fotek: Josef Franc