Katka se vydala na výlet do Cobá

ilustrační foto

Další fotky: 

V jedenáct jsem se vydala na prohlídku rozlehlého parku. Vstupné tentokrát lehce atakovalo 60 pesos. A i tady platila ta absurdita zákazu používání stativu. To je snad nejvĕtší blbost, co jsem bĕhem cest slyšela. Park je opravdu rozlehlý, a tak tu kromĕ průvodců nabízejí své služby i pronajímatelé kol a cyklotaxisté. Vzdálenost mezi jednotlivými skupinami pyramid se pohybuje okolo kilometru. Pyramidy v Cobá se datují do období mezi 300 - 1450 n.l. a jsou obrostlé lesem. Místo mi přišlo mnohem zajímavĕjší než Chichen Itza. Budilo dojem ztraceného mĕsta. Prošla jsem se po všech skupinách pyramid a na tu nejvyšší, na kterou je jako jedinou povolen výstup (na vlastní nebezpečí), jsem se rozhodla vyšplhat. Zezdola to vypadá v pohodĕ, ale jakmile se človĕk octne v polovinĕ a vidí ten strmý sráz, nohy trochu ztuhnou. Výhled je pĕkný. A sestup dolů napínavý. Se ztuhlými nohami jsem se pomalu dostávala dolů. Po třech hodinách v areálu jsem se odebrala nĕco pojíst. Ještĕ jsem chtĕla navštívit místní cenote, ale radĕji s plným žaludkem. V jedné z místních restaurací jsem si objednala další yukatánskou specialitu - sopa de lima, neboli citronovou polévku. Toho citronu tam ale moc nebylo. Byl to chutný vývar s rýží, kuřecím masem, nadrobenými nachos, cibulí, rajčetem a pár kousky citronu. K tomu jsem dostala mističku s pikantní smĕsí rajčat, cibule a chilli.

K cenote jsem se nakonec nedostala. Když jsem totiž obešla jezero a dostala se na okraj vesnice, policejní hlídka mi sdĕlila, že je to další 3 km. Tolik času jsem ale nemĕla. Za hodinu a půl mi mĕl jet autobus a sotva bych tam došla, už bych zase musela nazpĕt. Takže jsem si sedla do restaurace u zastávky autobusů a čekala na odjezd. Do Valladolidu jsem se dostala za tmy. Noci jsou tu opravdu chladné. Zítra se ale přesouvám na pobřeží do Playa del Carmen a očekávam trochu vyšší teploty.

Hezký týden vám přeje vaše Katka