Jsem kreslíř, muzikant a entomolog, říká Zdeněk Hofman

ilustrační foto

Další fotky: 

Jak jste se ke kreslení vtipů dostal?

I když jsem původně chovatel hospodářských zvířat, kreslím celý život. Absolvoval jsem výtvarné kurzy a několik let se věnoval figurální kresbě a portrétům. První vtipy jsem publikoval v roce 1982, od roku 1989 jsem začal kreslit pro Dikobraz. Od roku 1994 se kreslením živím profesionálně.

Vaše postavičky jsou tak ošklivé, až jsou hezké, řečeno slovy klasika. Existuje nějaký „hlavní“ hrdina vašich vtipů?

Existuje. Má bradku a culík, jmenuje se Bublajz, a potuluje se po ulicích. Pokud někam zajde, je to obvykle hospoda. No prostě, celý já. Taky nejraději vymýšlím vtipy u světlého piva – i ty černé.

A jsme u pidifrků, ty jsou k dostání i u nás, v Olomouckém kraji. Co to vlastně je?

Pidifrk je pohlednice, většinou zobrazující zajímavé místo v České republice. Tyto pohlednice na sebe vodorovně i svisle navazují a vytvářejí tak ojedinělou mapu. Kromě toho je na každém pidifrku několik lepších či horších vtípků, čímž vzniká obrovský kreslený vtip. Pokud je to jen trochu možné, snažíme se dodržovat v návaznosti geografickou správnost a do případného vtípku pak propašovat nějakou tu historickou událost či rodáka, čímž sběratele nesmírně obohacujeme. U vnímavých dítek se dá očekávat zlepšení školního prospěchu o 1 – 2 stupně v zeměpisu, dějepisu, českém jazyce a výtvarné výchově a pokud si pro pidifrk musí vyšlápnout třeba na Říp, tak i v tělesné výchově.

V Olomouckém kraji jsem maloval pidifrky mimo jiné z Přerova, Plumlova, Velkých Losin, Šumperku, Uničova, Náměšti na Hané, Olomouce, Šternberka, Sovince, Svatého Kopečku u Olomouce, Přerova, Úsova, Rýmařova a také Prostějova.

V knize rekordů jsem narazila na již zmíněný Óbrfk. Už je dokončený?

Největší kreslený vtip na světě jsme začali vymýšlet a tvořit v roce 2003 společně s Ivanem Rillichem. Je složený z jednotlivých pidifrků a ve formě pohlednic tvoří historicko - turisticko - cyklisticko - vodácko - pijáckého průvodce po Čechách. Původně to měly být pouze Čechy jižní, ale pro značný sběratelský zájem se Óbrfrk neustále zvětšuje. Velikost jednoho pidifrku je v originále 297 x 210 mm, takže celá dosud hotová část óbrfrku pokrývá už více než pětatřicet čtverečních metrů. Na pětsetšedesátidevíti dosud hotových pidifrcích, které na sebe vzorně navazují a tvoří tudíž jeden neuvěřitelný óbrfrk, pracoval početný tým předních odborníků drahně nocí a někdy i dní. Na óbrfrku už vystupuje 8 989 postav skutečných, z toho pak 17 ministrů a 266 neskutečných, tedy pohádkových. Obývají nebo by mohly obývat 3 187 domů a vyklánějí se z 35 225 oken. Dopravují se 665 vozidly, 198 loděmi a na 146 kolech. Pobíhá zde 4 404 zvířat a roste 1 624 povětšinou jedlých hub. Dále se zde vyskytuje 781 více či méně dopitých lahví, 544 sklenic či půllitrů a 66 čerpacích stanic sítě Pivoil. Už na 18ti pidifrcích také vystupují v roli nešťastníků fanoušci nebo hráči Slavie Praha. A ne, dokončen tedy není, ale máme technickou – už se nikam ve skutečné velikosti nevejde, pouze zmenšený.

Jak jsem zmínila v úvodu, máte spoustu koníčků. Prý jste choval i štíra...

Jsem muzikant, začátkem osmdesátých let jsem založil bigbeatovou kapelu Exploze, ve které jsem působil jako textař a bubeník. Texty byly plné brouků, much, švábů a opilých komárů, bojujících proti DDT a discu, protože jsem také vášnivý entomolog. Sbírka, kterou sestavuji už čtyřicet let, čítá několik tisíc druhů. A štíra Bobíka jsem choval, zahrál si i ve dvou dílech nekonečného seriálu Ulice.

Pokud chcete potěšit mysl a podráždit bránici, navštivte stránku www.pidifrk.cz. Nebudete litovat. (ber)

Foto: archiv Zdeněk Hofman