Katka se přesune do Matagalpy a jede na výlet do Selva Negra

ilustrační foto

Takže jsem ráno po snídani vyrazila na terminál a odtamtud autobusem do San Isidro, které je vzdálené nějakých 100 km. Cena 45 cordoba. Ještě před San Isidrem jsem vysedla u křižovatky silnic spojujících Esteli - San Isidro a Matagalpu, stoupla si k silnici a počkala na další bus do Matagalpy. Samozřejmě byl narvaný, ale už mi zbývala jen hodina cesty. Dnes se také poprvé za poslední měsíc přihnal déšť a následoval mě až do Matagalpy.Město leží v horách a je tam o poznání chladněji. Deštivo bylo prakticky po celý zbytek dne. S bágly jsem vyrazila z terminálu přes město najít katedrálu, blízko níž měl být hostel. Ve městě, které není na rovince, nebylo zas tak snadné ji najít, protože nebyla tím nejdůležitěším a nevyšším bodem města, ale díky místním jsem našla i hostal. Přivítal mě Rodolfo, který hostal vlastní, ubytoval mě v jednom z dormitorií a navrhl mi, že se mám během víkendu trochu seznámit s okolím. Moje dobrovolnická práce měla spočívat v komunikaci s klienty v angličtině, kterou Rodolfo moc nevládne. Měla jsem se proto seznámit s hlavními atrakcemi, abych pak byla schopná jim poradit. Hostel se mi líbí. Je tu klid a nebudu se nudit.A hlavně se tu neupeču. Jedinou nevýhodou hostelu je, že v dormitoriích neteče teplá voda, takže mě čeká otužování. Hostal je nový a právě dokončili rekonstrukci a doufají, že sem zamíří více hostů.Odpoledne se v ulicích konal karneval. Zajímavostí bylo, že skupinka mladých pod vedením jednoho dospělého, kteří zajišťovali pořádek, byli oblečení do německých fašistických uniforem. Nějak jsem se zapomněla zeptat, co to má znamenat. Zřejmě součást karnevalu. Moc vtipné mi to ale nepřišlo, protože se všichni tvářili smrtelně vážně a důležitě.

Matagalpa má ale s Německem jednu věc společnou. V druhé polovině 19. století se do hor na sever od města přistěhovalo několik německých rodin, které původně mířily do Californie za zlatem. Nakonec ale zůstaly tady a začaly pěstovat kávu. Díky německým imigrantům patří Nikaragua k jedněm ze zemí kultivujícím kafe. Paradoxně za druhé světové války byla tahle komunita perzekvována a deportována do vězení v USA.

Výlet do Selva Negra

Ráno u snídaně jsem se dohodla s Kanaďankou Carrie, že se spolu zajedeme podívat do Selva Negra, což je malá osada asi 12 kilometrů severně od Matagalpy. Je to místo, kde se pěstuje káva a kde již několik let existuje hotel vytvořený z původní měmecké osady. To sem přišli první Němci - Luis Elzer se svou ženou a začali pěstovat kávu.Autobusem směrem na Jinotega to trvalo zhruba půl hodiny a stálo 15 cordoba. U cesty k rezervaci stál tank, zřejmě pozůstatek z občanské války v 80. letech. Vstupné do areálu hotelu a restaurace je 50 cordoba. Nachází se v nadmořské výšce nad 1 000 metrů a bylo tam chladněji. Vzduch voněl po jehličí, až jsem si připadala jako v českém lese. K tomu ta německá architektura domků a chatek. Vše bylo provázané s přírodou. Spousta zeleně a poklidná atmosféra. Moc pěkný je kamenný kostelík, jehož střecha je porostlá vegetací. Odtamtud vedlo několik lesních stezek, tak jsme se s Carrie po jedné vydaly. A jak jsme stoupaly, byla cesta čím dál bahnitější. Kolem půl jedné jsme se rozhodly se vrátit tou samou cestou, protože jsme nevěděly, jak dlouhý bude ten okruh a jestli vede zpět k hotelovému areálu. Autobusy nazpět jezdí co 15 minut. Do města jsme se vrátily po druhé a zamířily na hostal. Protože jsme byly hladové, koupili jsme si u stánku u terminálu plněnou bramboru. Moc dobrá. V ulicích již bylo živo. Dnes totiž probíhalo 152. výročí založení Matagalpy a na programu byla přehlídka drezury koní. Hlavní ulice byly obsypané lidmi, stánky s občerstvením a z reproduktorů na několika pódiích duněla hudba. Hlasitost překračovala povolený limit. Koňáci snad přijeli z celé Nicaraguy. Chvíli jsem pozorovala dění a pak se vydala na hostal si odpočinout. Další den mám začít pracovat.

Vaše Katka