Přežila jsem kononavirus. Teď se bojím o tátu

Vydáno: St, 10/21/2020 - 18:26

ilustrační foto Nemocnice Jihlava

Třicetiletá vysokoškolačka Alena je odjakživa zapáleným sportovcem. Věnuje se běhu, plavání a aerobiku. Když ji před třemi měsíci skolila horečka, myslela si, že jde o chřipku. Jenže se přidaly nesnesitelné bolesti hlavy a zvýšená tepová frekvence. Ztráta čichu a chuti byla poslední ranou. Alena skončila s koronavirovou nákazou v olomoucké nemocnici.

„Byla jsem na tom čím dál hůř. Bolesti hlavy, a posléze celého těla, byly ochromující. Došlo na plicní ventilaci, nebyla jsem schopna se nadechnout, upadala jsem do bezvědomí,“ popisuje průběh nemoci. Její zdravotní stav se začal zlepšovat po třech týdnech, domů ji pustili za další čtyři. „Stále nemám čich ani chuť, nejsem schopna se na nic soustředit, jsem strašně vyčerpaná. Ale žiju. Upřímně, myslela jsem si, že to bude můj konec,“ říká. Podle hygieniků se zřejmě nakazila v nákupním středisku.

Teď ji drtí další nemoc. „Tatínka odvezli do nemocnice rovněž s nákazou, už tři týdny je v bezvědomí. Nemohu za ním, v podstatě jsem odkázaná jen na telefonní kontakt s lékaři. I on si, stejně jako já, myslel, že covid je trochu horší chřipka. A vidíte, je mu 57 let, celý život sportuje, nepije, nekouří. A takhle to s ním zametlo…“. (ber)

(Pozn.red.?: Totožnost Aleny je redakci známa. Na její žádost kvůli obavě z reakce okolí ho nezveřejňujeme.)