Hanácké kroje Jarmily Vítoslavské nosí i v americkém Ohiu

Foto ber

Další fotky: 

"K vyšívání mě přivedla babička, která sloužila ve Vídni u jedné hraběnky. Výšivkami, které kupovaly dámy z nejvyšší společnosti, si přivydělávala,“ vzpomíná Jarmila Vítoslavská. Část babiččiných výšivek se v rodině uchovávala i po její smrti. „Bohužel, při povodních jich byla většina zničená. Tehdy jsem přišla o spoustu práce, strojů a památek i já,“ netají se smutkem. Přesto se dokázala postavit osudu a do krojů se pustila znovu.

K hanáckým tradicím se dostala přes troubecký folklorní soubor, do kterého se přihlásila v roce 1969. Tancování ji moc nechytilo, ale krása lidových krojů jí učarovala. První kordulu vyšila v 18 letech a dodnes ví, kdo ji má. „Šiju pánské, dámské i dětské kroje, celé i jejich součásti. Často za mnou lidé přicházejí, abych jim kroj opravila. Je to krásná, ale nesmírně zdlouhavá práce,“ říká mistrová.

Nechat si ušít kroj je dnes záležitostí stovek tisíc korun. Jarmila Vítoslavská z nich má ale pramálo. „Jen když dám na hromadu všechen materiál, je to několik desítek tisíc. A to jsem ještě nevzala jehlu do ruky. Těžko se to vysvětluje, lidé práci nevidí,“ posteskla si. Na pravém hanáckém kroji je totiž spousta ruční práce. Jen vyšití ženské zástěry zabere tisíc hodin, záda od korduly dva měsíce každodenní práce. Nejhorší jsou pánské kalhoty. Tvrdý dyftýn těžce zkouší prsty, které ke konci už nechtějí poslouchat.

Vzory hanáckých výšivek sbírá už skoro padesát let. „Kroje jsou velmi rozmanité a přísně kopírují svou lokalitu. Každá dědinka na Hané má svá přesná specifika – detailní rozdíly ve výšivce či mašli, její barvě, střihu rukávu,“ vypočítává. Na radu často chodí i do Vlastivědného muzea.

S materiály je rovněž problém. Většina je z Rakouska či Francie. „U nás už takové firmy skoro nejsou. Většina věcí je z bavlny, véby, lnu a batistu,“ ukazuje bělostné zástěry. 

Problémy jsou i s výrobou pantléku, tradiční pokrývky hlavy hanáckých nevěst a družiček. „Perličky se musí provrtat, drobné nazdrhované stužky kolem kraje pantléku znamenají deset balíčků desetimetrové stužky, “ukazuje blýskající se nádheru.

„Za dobu, co se krojům věnuji, jsem jich kompletních ušila několik desítek. Jeden z nich putoval do Ohia v USA, kam si ho odvezla mladá nevěsta. Vdávala se do české komunity a bez kroje ji nechtěli pustit k muzice,“ dodává paní mistrová, která pro českou komunitu v USA ušila další kroje.

"Je to nádhera, když kroj nažehlíte, nakulmujete a oblečete nevěstě. Hodiny strávené s jehlou v ruce jsou pro mě vyváženy tím, že přede mnou stojí pravá Hanačka, po které se každý se zálibou podívá. A na to jsem pyšná.“ (ber)