Mateřská dovolená. Táta nebo máma?

ilustrační foto MC Cipísek

Musel jsem

Jiří se před lety oženil s krásnou dívkou. Po čase se jim narodily dvě děti a za pár let jeho manželka usoudila, že ji role matky neuspokojuje. Následoval rozvod a svěření obou dětí do otcovy péče. „Kromě placení alimentů o ně už nikdy neprojevila zájem. Mrzí mě to kvůli nim, i když jsou oba plnoletí, máma prostě chyběla,“ vzpomíná Jiří. Léta vychovával děti sám, až se před pěti roky objevila Kateřina. Sympatická brunetka padla do oka i jeho dětem a tak následovala svatba a posléze těhotenství. Katčino nebylo nijak příjemné, celou dobu ji pronásledovaly nejrůznější zdravotní problémy. „Když se narodila Kačenka, byli jsme všichni v sedmém nebi. Jenže Zdena znovu onemocněla a do tří měsíců zemřela,“ říká se smutkem v hlase. I když mu tchyně nabídla, že si malou vezme k sobě, odmítl. „Je hodná, ale žije u Plzně a já bych za Kačkou mohl jezdit tak jednou za měsíc. Ztratil jsem její mámu a tak bych ztratil i dceru,“ vysvětluje svůj důvod odchodu na mateřskou. S Kačenkou byl nakonec doma rok, pak nastoupila do jeslí. „Byl bych klidně i dýl, ale finančně to nevycházelo, starší dcera šla na vysokou, syn byl na střední, tak jsem musel do práce,“ dodává. Tatínkovskou mateřskou dnes bere nejen jako získání cenných zkušeností, ale hlavně dobu, kdy byl své dceři nejblíž. „Koukal jsem na ni a denně vnímal, jaké dělá pokroky, jak se směje, jak roste. Dlužil jsem to její mámě,“ uzavřel vyprávění Jiří.

Chtěl jsem

Když se Mirek s Janou vzali, měli oba dobré zaměstnání. Mirek pracoval ve firmě jako vedoucí směny, Jana ve finančním ústavu. Po svatbě dali do hromady úspory, vzali si hypotéku a postavili dům. Po třech letech se rozhodli, že si pořídí dítě. V době Janina těhotenství ale firma, kde byl Mirek zaměstnán, zkrachovala. Našel si sice jinou práci, ale mnohem méně placenou. Když se Dominik narodil, měli už rodiče jasno. „Jana má natolik dobře placené místo, že to byla jednoduchá volba. I když rodina byla v šoku, šel jsem na mateřskou. A nelituju. Cenná zkušenost, naučit se vůbec manipulovat s miminkem, zjistit, jestli brečí jen tak, z nudy, nebo opravdu něco potřebuje. Metoda omylů nefungovala, měl jsem naštěstí na drátě mámu, když bylo nejhůř, volal jsem SOS,“ směje se. Dnes jsou Domčovi tři roky a s tátou dělá spoustu věcí. „Upřímně, bude mi líto, až půjde do školky,“ svěřil se Mirek, který poslední rok vypomáhá po večerech v autoservisu.

Nedokázal bych to

Šestadvacetiletý Igor má jasno. „S miminem doma? No to bych raděj žádný neměl,“ odpověděl okamžitě. Celodenní péči o dítě bere jako ztrátu mužské důstojnosti. Jeho první dítě se přítelkyni Martině narodí za pár týdnů. A my se přijdeme zeptat, zda situaci nepřehodnotil.

Z předchozích příběhů vyplývá, že tátové maminkovskou roli zvládají. A jaké máte zkušenosti vy, čtenáři? (ber)