V Prostějově byl dobře poskládaný tým a první ligu si zasloužil, chválí odchovanec Antonín Honejsek

ilustrační foto hc třebíč

Jaké jsou s odstupem Vaše pocity po vítězství v extralize?

Nepodaří se to každý den, stálo za tím strašně moc dřiny a úsilí. Jsem strašně rád, že jsem to dokázal ve dvaadvaceti letech, protože Petr Čajánek na to třeba čekal až do čtyřiceti, ale samozřejmě rád bych vyhrával poháry dál.

Co bylo podle Vás hlavním bodem zlínského úspěchu?

Jednoznačně si myslím, že naše soudržnost a parta. Neměli jsme tým plný hvězd jako Třinec nebo Sparta, ale ty nejdůležitější okamžiky jsme zvládli, protože jsme byli tým tou obětavostí a bojovností.

Velkou část play-off odchytal Libor Kašík, který ještě loni nastupoval v prvoligové Olomouci, co byste mohl říct k jeho výkonu?

On se trochu trápil ve čtvrtfinále proti Hradci Králové, to se nám potom brankáři začali trochu střídat, ale my jsme všichni věděli, že jeho chvíle ještě příjde a že nás podrží a on to dokázal. Ve finálové sérii měl na tom triumfu jednoznačně nejvyšší podíl.

Po sezóně se chystáte na angažmá v zahraničí, co Vás k tomu vedlo?

Vedlo mě k tomu trochu to, že jsme vyhráli ten titul, víc ve Zlíně dokázat nejde. Takže když ta možnost byla, jednalo se i o finanční stránku a i hokejovou. Cítil jsem, že potřebuji trochu změnit vzduch.

Co čekáte od angažmá ve Finsku? Jejich hokej je přeci jen víc o bruslení a obětavosti.

Přesně tohle. Dobře bruslí a není to tak svázané taktikou, hrají nahoru dolů, co si pamatuji, když jsem viděl zápasy národního týmu s Finy, to je asi to, v čem bude největší rozdíl oproti extralize.

Nerozmýšlel jste se při výběru angažmá, že by jsi šel do KHL?

Pět nebo šest klubů tam teď má finanční problémy, navíc na Ukrajině se teď válčí a ta liga je taková trochu nestabilní, to rozhodlo.

Když nyní nastoupíte do finské ligy, která je nepochybně kvalitnější, myslíte, že byste mohl dostat více šancí v reprezentaci?

Tak já v to doufám (úsměv), už dva roky se o to snažím, zatím jsem byl jenom na jednom srazu, potom jsem měl vykloubené rameno, letos pozvánka nepřišla.

V Prostějově budete absolvovat i takový ukázkový trénink s mládeží, jak si myslíte, že se ty mládežnické kategorie změnily od té doby, co jste v nich byl Vy?

Myslím, že se hlavně změnilo to, že těch dětí už tolik není. Mně v tomhle věku pomohlo, že jsem byl pořád někde venku, že jsme si hráli a tím, že jich teď tolik není, tak se to tak látá dohromady. Není to moc dobré, ale samozřejmě hokej je drahý sport a rodiče na to nemusí vždy mít, ale myslím si, že je to musí hlavně bavit, když je to bude bavit a budou dobří, tak jim pomůže ten klub.

Sice je to ještě hodně daleko, ale zvažujete, že byste se po konci kariéry věnoval trénování mládeže?

Nad tím jsem ještě opravdu nepřemýšlel, ale co jiného dělat, když skončím v hokeji, tak těch věcí asi moc není. Nepřemýšlel jsem nad tím, ale je to možná varianta.

Myslíte, že to má mládež v hokejových začátcích lehčí, než jste měl Vy?

Řekl bych, že ani ne, že to možná mají i těžší, právě proto, že jich je málo a není tam taková ta motivace, nemají důvod být lepší a lepší a potom jim musí hodně pomáhat rodiče.

Sledoval jste v průběhu sezóny dění v prostějovském hokeji?

Tak určitě, já jsem věděl od začátku o tom projektu, co se tady vytvářel, tak jsem to sledoval a viděl jsem, co přišlo za hráče a bylo to pouze o tom, jak si ten tým sedne, jak spolu budou fungovat a nakonec se ukázalo, že to byl dobře poskládaný tým a myslím, že si tu první ligu zasloužil.

Hrál jste s někým ze současného prostějovského kádru?

Ano, já jsem vyrůstal s Martinem Krylem, Honzou Kolibárem, Robertem Jedličkou tady v Prostějově, takže o to víc jsem to sledoval a fandil jsem jim.

R. Nemela, student SOŠPO Prostějov