Krása Bílé soboty

Foto Zuzka Baričíková

Další fotky: 

Protože ty zimní mrazíky byly dost nepříjemné pro naše stromečky. A tak jsme se snažili zodpovědně spálit Smrtku. Nevím jak kde, ale u nás se dost bránila a svolala všechny kamarády větry, aby ji zachránili. Ale naše děvčata na Smrtnou neděli se nenechala odradit a za pomocí našich hasičů jsme ji dokonale spálili. Pak jsme přinesli velký Májíček a rozdělili kvítečky z něj všem co se ten den sešli na náměstí. A povedlo se. 

Proto jsme se vůbec nebáli a na Zelený čtvrtek jsme na večer podle psaných i nepsaných pravidel vyrazili do ulic s hrkači do ulic po té, co zmlkly naše zvony a my jsme jim na cestu do Říma zamávali a nahradili je jak hrkači, tak i klapači. V pátek po třetí hodiny, jsme vyrazili znovu do ulic, ovšem tento den a čas byl pro nás velice nepříjemný, foukalo, pršelo a ani pláštěnky nám nepomohly. Jedno nám však udělalo radost, a to byli řidiči, kteří nás zdravili z projíždějící silnice.

V sobotu jako by někdo mávl kouzelným proutkem se hned ráno obloha vyjasnila a my jsme mohli vyrazit v krojích do ulic, aniž bychom se báli, že promokneme. Je nám všem jasné, že tento zvyk patřil kdysi dávno chlapcům, ale protože jich tolik nemáme, vypomohla nám i děvčata. Protože co je pro nás nejdůležitější - udržovat tradice, navštívit naše spoluobčany a rozdat jim to nejdůležitější, a to je radost a popřát jim krásné Velikonoce, protože víme, že se na nás těší a čekají na nás. Odměnou bylo i to, že jeden pán za námi vyběhl v trenkách a v pantoflích ven, že si nás zapomněl vyfotit, protože se vždycky rád pochlubí svým známým, že u nás se stále pravidelně hrká a oni mu to tak trošičku závidí. Je velice krásné, když už zcela znavené děti se ještě dožadují toho, abychom navštívili jejich babičku a dědu a hlavně také paní učitelku. A když samy děti si hlídaly to, abychom ve dvanáct hodin šli zahrkat ke kostelu panu faráři. 

Odměnou jim bylo i to, že po skončení koledy, jsme si vše rozdělili a už se těšíme že si z vykoledovaných vajíček příští týden uděláme něco moc dobrého a v klidu si znovu popovídáme o dnešním hrkání. (Text: Jana Otáhalová)