Pololetní vysvědčení, pro někoho noční můra, pro jiného formalita

ilustrační foto

U prvňáčků jde o jejich první životní úspěchy půlročního učení a na většině jejich vysvědčení se tuční velká jednička na kterou mohou být právem hrdí. Pro žáky devátých tříd budou ovšem známky z pololetí důležité při přijímacích zkouškách na střední školy. Většina středních škol přihlíží k vysvědčení z osmé a poloviny deváté třídy při výběru uchazečů, a známky jsou tak často jediným kritériem pro přijetí. Rozdáním vysvědčení začínají dětem jednodenní pololetní prázdniny.

Anketa: Jak vzpomínají na tento den osobnosti z Prostějovska? Jací byli žáci či studenti?

Milada Sokolová, předsedkyněOkrašlovacího spolku Prostějov

Byla jsem velmi svědomitá a zodpovědná žákyně a posléze studentka. Školu jsem brala velmi vážně. Chtěla jsem být nejlepší a tím vykompenzovat nedostatky, které mě pronásledovaly jako mladou slečnu. Na vysvědčení jsem byla pyšná a mou největší odměnou byl úsměv na tváři rodičů.

Jaroslav Koribský, předseda adrenalin sportu Prostějov

Dobu, kdy jsem dostával vysvědčení už dávno odvál čas. Je to už dávno a dnes mohu akorát litoval, že jsem se neučil víc a lépe. Netěšil jsem se ani na vysvědčení a na školu vůbec, byl jsem špatný žák. Píle a svědomitost ke škole nebyla mou silnou stránkou. Tenkrát nám nedokázali rodiče vysvětlit, jak je důležité se učit, dnes je trend úplně opačný.

Blanka Kolečkářová, starostka obce Držovice

Vysvědčení bylo pro mne vždycky jedno velké překvapení. Od sebe samotné jsem očekávala míň, a na vysvědčení se objevila lepší známka. Nebyla jsem zrovna jedničkářka, ale pilná žákyně a posléze studentka, to ano. Nejvíc jsem se ovšem těšila na mléčnou čokoládu s oříšky od rodičů, ten den jsem se nemusela o ni dělit se svými sourozenci.

Miroslav Chytil, ředitel Muzea Prostějov

Jelikož jsem měl oba rodiče učitele, tak mé známky nebyly žádnou tajností a neznámou. Na den vysvědčení jsme byli všichni s předstihem připraveni. Jako žák Základní školy jsem měl štastí a učení šlo tak nějak samo, ale jinak jsem byl trošku lajdák.

Jane Arivová, vizážistka Prostějov

Nepamatuji si, že bych nějak výrazně stresovala, že je den vysvědčení. Doma se situace nijak nehrotila, všichni jsme byli na známky dostatečně dopředu připraveni. Byla to formalita. Pochopila jsem, jak se učit až na střední škole. Nikdy jsem nijak nevynikala, ale ani nepropadala. To co chci dělat, a co mě opravdu baví přišlo až později a vysvědčení to nijak neovlivnilo. Na co jsem se opravdu v den vysvědčení těšila bylo, že druhý den vstanu a budou prázdniny.

(red)