Nic nezůstane skryto: Prostějovské hodování z rubu

I tohle jsou Hanácké slavnosti v Prostějově. Desítky botiček, stovky řidičů skřípajících zuby. Komerční zájmy města převážily nad zájmy uživatelů pozemních komunikací odkázaných na pohyb pomocí kol a koleček a obyčejných občanů města.
Či só hode? Naše!! To je bonmot léty prověřený. Platí však pro všechny? Od pátku bylo centrum města takřka neprodyšně uzavřené. Na parkovištích okolo Společenského domu a za Priorem si to svištěly kolotoče a pouťové atrakce a roztahovaly se stánky s pokleslým zbožím. Po většinu dne zely prázdnotou, ale dávaly o sobě vědět hlasitou hudbou. Řidiči skřípěli zuby, protože neměli kde parkovat, obyvatelé okolních bytů a domů si marně zacpávali uši a sténali nad hromadami odpadků. V sobotu byl pro motorizované nedobytný trh se zeleninou, v neděli se uzavřelo i parkoviště okolo zámku a před kulturním klubem Duha. Všude se objevily dopravní značky zakazující stání mimo účinkující. Policie měla skutečné hody! Na desítkách aut se objevily okamžitě botičky a policisté nestíhali inkasovat.
„Poslední roky je to nesnesitelné. Jsem důchodce, špatně chodím, a tak jsem odkázaný na auto. Dostat se o víkendu blíž k některému z obchodů v centru města bylo prostě nemožné. Myslím že nejsem sám, kdo nadával. Proč pro ně není ten hodový rumrajch někde kde nikomu nevadí?“ zlobil se do telefonu pan Zdeněk a bezradně si povzdechl: „Vím, že radnice slyší jen na cinkání penízků do pokladny a pro obyčejný lidi má jen hluch.“ Znovu se nabízí otázka – čí só hode?
(jap)