Václav Svoboda Plumlovský. Předobraz Cimrmana a inspirace Ivana Mládka

ilustrační foto

Další fotky: 

Kdo by neznal jeho básně. Naivní, lidové, a přece plné půvabu. Kvůli absolutním rýmům jsou dodnes lehce zapamatovatelné. Já mám v mysli hned tři, které mne provázely dětstvím, kdy mi o Václavovi vyprávěl strýc, rodák z Plumlova. „Spadl kameň do voda, napsal Václav Svoboda." To je první, druhá zní - „Fialová srnka pila asfalt z hrnka." Nejpodařenější je dle mého ta třetí - „Slunce svítí jako prase, jež se válí na terase."

Básničky zaujaly i Ivana Mládka, který z nich čerpal inspiraci. „S Václava Svobody Plumlovského jsem se seznámil asi v roce 1969, kdy se mi do rukou dostala jeho sbírka básní, tehdy jen v podobě strojopisu. Zaujala mne jako máloco a její četba zcela jistě ovlivnila mou tehdy začínající tvorbu," říká Mládek v jednom z starších rozhovorů. Zároveň přiznává, že od Plumlovského odkoukal právě absolutní rýmy.

Ty se vkradly do myšlenek Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka, když vytvářeli fiktivní postavu českého všeuměla Járy Cimrmana. Inspirací jim byl i Plumlovského plán vynálezu Lamezónu. Mělo jít o instituci, která by spojovala v jedné budově dva nejdůležitější prvky české venkovské kultury a to kostel a hospodu. Většina obyvatel Čech a Moravy totiž po nedělní mši rovnou zavítala posedět do hospody a Svoboda Plumlovský považoval za na výsost důležité tyto dvě činnosti sloučit. Bohužel, nepovedlo se.

V Plumlově na Václava Svobodu Plumlovského, pábitele, básníka, snílka, politika a řezníka, nezapomínají. V rodném městě má svou bustu a pamětní desku. A pokud se vám zadaří, můžete sehnat i jeho proslavenou sbírku básní. Ta původní, kterou vydal vlastním nákladem v roce 1930, to asi nebude. V roce 1996 vyšlo nové vydání, do kterého Vladimír Borecký sebral autorova autentická díla i dobové dokumenty a ohlasy.Na závěr zařadil jeho báseň Chudobín, přeloženou do pěti tuctů živých i mrtvých jazyků. Publikace je bohatě ilustrována předními českými výtvarníky. Stojí za přečtení. (ber)