Den mimo Kuala Lumpur: FRIM a Batu Caves

ilustrační foto

Další fotky: 

Preventivně jsem se nastříkala repelentem a šla zaplatit vstupné do parku. 5 + 5 (foťák) RM. Jedním z důvodů, proč jsem si vybrala zrovna FRIM, byla možnost canopy. Takže jsem se vydala po silnici hledat, kde to asi bude. Nejdříve jsem zabočila na silnici doleva a došla kamsi, kde to moc nevypadalo, že by tam mohlo být informační centrum. Tak jsem se vrátila a zabočila doprava. Tam taky ne. Trochu mě to zklamalo, protože to vůbec nevypadalo na panenský les. Všude asfaltka. Už jsem to chtěla otočit a jako poslední možnost vyzkoušela jít po silnici rovně kolem školy. Došla jsem k jakési botanické zahradě, kde mi řekli, že mám pokračovat po silnici, že dojdu k informačnímu centru. A taky že jo. Najednou jsem se ocitla v jakémsi areálu s budovami, galeriemi... Našla jsem informace, zaplatila 10 RM vstupenku na canopy a dostala mapku s instrukcemi, jak se ke canopy dostat. Čekala mě docela namáhavá cesta plná stoupání lesem. Bylo horko, vysoká vlhkost a brzy jsem byla durch propocená.

Voda bylo to nejdůležitější, co jsem si s sebou vzala. Po zhruba 1,5 km jsem došla ke canopy. Tohle canopy je 200 metrů dlouhá lávka vedoucí mezi stromy. Docela zábava pro někoho, kdo nemusí zrovna výšky, ale byla tam síť a musela jsem věřit, že se žádné lano neurve.Pak jsem se vydala stezkou zpět. Jenže jsem jaksi přehlédla pěšinku a šla jinou cestou, tak jsem se docela prošla. Naštěstí všechny cesty se někde sbíhají. Po jedenácté jsem byla opět u informačního centra. Jelikož mi návštěva FRIM nezabrala zase tolik času a odhadovala jsem, že jsem i blízko jeskyní Batu, které jsem měla na programu na sobotu a jejich návštěva by také neměla zabrat moc času, rozhodla jsem se vydat tam. A napadlo mě, že se zeptám taxikáře, za kolik mě tam odveze. Předtím jsem ale zamířila něco pojíst. Několik venkovních restaurací je přímo před vjezdem do parku FRIM. Sedla jsem do jedné a rozhodla se vyzkoušet Bakso. Cena jen 3,50 RM. Důležité bylo, že to nebylo pikantní. Dostala jsem polévku s nudlemi a zelím. Byla chutná. K tomu jsem si poručila čaj s citrónem. Dostala jsem jej s ledem. Opravdu osvěžující.Najít taxi nebylo obtížné. Jeden zrovna projížděl a zatroubil na mě. Řidiče jsem se zeptala na cenu odvozu k Batu Caves. Prý odhadem 20 RM. Záleží na taximetru. Tento taxík byl nový a taximetr používal. S touto cenou jsem tak nějak počítala. 5 euro jsem považovala za dobrou cenu. Tak jsem se nechala odvézt k jeskyním, které patří k nejoblíbenější turistické zajímavosti v okolí KL. Taximetr ukázal 17 RM.

Bylo zrovna poledne, když jsem se na místo dostala. Měla jsem tedy dostatek času na prohlídku. Odpoledne jsem se měla ještě stavit v galerii Jadi Batek pro to moje tričko.U jeskyní naštěstí nebylo moc lidí. Batu Caves jsou poutním místem hinduistů. V jejich blízkosti stojí několik stánků se suvenýry, květinovými věnci a i prodejci kokosových ořechů na uhašení žízně.Vydala jsem se vystoupat těch 272 schodů, které vedou nahoru do jeskyní. Jelikož je třeba mít zahalená kolena, aby se mohlo vstoupit do jeskyní, připnula jsem si nohavice (dnes jsem si vzala trekové kalhoty s odepínacími nohavicemi a vyplatilo se) a šla nahoru. Po schodech se proháněly sem a tam nenechavé opice, které se snažily ukořistit vše, co je zaujalo. Kradly květinové věnce a jedly je, kradly sáčky s nápoji... bylo třeba se mít na pozoru.Hlavní jeskyně je prostorná a plná nepořádku. Nachází se tam jeden modlitební chrám, od kterého vedou schody do další jeskyně s chrámem. Moc mě to nezaujalo. Hlavně kvůli špíně.

Kousek od těchto jeskyní se nachází Dark Cave, kam je vstup jen s průvodcem. Vybírá se vstupné 35 RM a prohlídka trvá 45 minut. Během ní nás průvodkyně seznámila s endemickými druhy živočichů a ukázala několik zajímavých krápníkových soustav. Hlavním obyvatelem jeskyně jsou netopýři. Kvůli jejich trusu jsme měli na hlavách helmy. Prohlídka nebyla nezajímavá.Když jsem vyšla na povrch, byly vidět nad městem (které je odtud pěkně vidět) dešťové mraky.

Sestoupila jsem dolů, koupila si pohled a jeden kokosový ořech (miluji kokosovou vodu) za 4 RM a vydala se na vlak, který má stanici přímo u jeskyní. Jízdenka nazpět 2 RM. Jeden z vagonů byl navíc vyhrazen jen ženám a muži byli vykázáni do sousedních vagonů. Cesta zpět trvala zhruba 30 minut. Pak jsem přesedla do monorailu a zamířila do galerie pro tričko s mým batikem. A pak na hostal si dát sprchu. Pěkně jsem zapáchala po tom celodenním pocení se. A pokud nezačne znovu pršet, chtěla bych zajet k věžím Petronas nafotit nějaké noční fotky.

Vaše Katka