Putování s Josefem Francem - Víkend na Vysočině

ilustrační foto

Další fotky: 

Vodní toky Krounky a Novohradky spolu s jejich přítoky zde zahloubily četná údolí, která dávají zajímavý a zároveň charakteristický ráz krajině plné romantických zákoutí i přírodních zajímavostí.

Snad nejzajímavější částí tohoto území jsou pískovcové skalní útvary – tzv. Budislavské skály. Pískovcová plošina mezi Budislaví, Jarošovem, Vranicemi a Prosečí, pokrytá lesy, je rozdělena čtyřmi údolími probíhajícími zhruba od jihu k severu: V Kvíčalnici, Voletínské údolí, Vranické údolí a Karálky. Tato údolí vyhloubila spolu se svými přítoky říčka Novohradka, která tak vytvořila soustavu skalnatých údolí, zaříznutých místy až do hloubky 60 m do pískovců i podložních krystalických hornin. Svahy těchto údolí tvoří pískovcové skalní stěny, místy rozčleněné do samostatných útvarů – věží a pilířů, či výčnělků, rozsedlin a bloků. Některá místa, jako například Toulovcovy či Městské maštale, nesou znaky vývoje skalních měst. Ta se však od ostatních skalních měst např. v Českém ráji či Adršpachu liší tím, že nevystupují nad okolní terén, avšak jsou zahloubena do pískovcové plošiny, pod její povrch. Hlavními hřbety oddělujícími od sebe údolí v této oblasti vyhlášené jako Přírodní rezervace „Maštale“ jsou Kozinec, Chlum a Borek.

Putování krajinou rytíře Toulovce

Výlet do této kouzelné krajiny je nejlépe začít u nově postavené dřevěné Toulovcovy rozhledny na Jarošovském kopci, při silnici z Budislavi na Jarošov. Z její terasy máme celou malebnou okolní krajinu jako na dlani. Motorizovaní turisté pak mohou odstavit vozidlo na parkoviště u okraje rekreační chatové osady Vranice, k němuž lze dojet asfaltovou polní cestou vedoucí sem z obce Nová Ves u Jarošova. U parkoviště se nachází turistický panel s rozcestníkem cyklistických tras; vydáme se odtud cestou na Nové Hrady, která vchází u okraje louky po pravé straně do lesa a pomalu sestupuje do Vranického údolí. Po chvilce chůze se připojuje zleva lesní cesta se žlutou turistickou značkou, která nás už bude provázet dál údolím. Při cestě tímto hezkým údolíčkem procházíme kolem opravených starých zemědělských stavení, roubených chalup i bývalých vodních mlýnů, sloužících dnes k rekreaci, vkusně zasazených do krajiny, i když zejména ve spodní části údolí se místy objeví už i novodobé „haciendy“, které narušují romantický ráz údolí. Vranické údolí končí u osady Roudná, odkud již dál nese název Roudenské, jehož začátek ústí u silnice pod Novými Hrady. Po půl kilometru chůze Roudenským údolím odbočuje žlutá značka z cesty kousek za koupalištěm, vsazeným na louce mezi stromy, a stoupá s pěšinou vpravo mírně do svahu až k okraji lesa, odkud pokračuje k návsi obce Nové Hrady. Z Vranice jsou to sem necelé tři kilometry chůze.

Ves pod hradem se původně jmenovala Boží Dům, pravděpodobně podle kostelíku z počátku křesťanství v Čechách (kolem roku 1200) a byla v majetku litomyšlského biskupství a později Podlažického kláštera. Proto byl původní hrad v době husitských válek pobořen. V létech 1490 - 92 byl na původním místě na návrší nad obcí Zdeňkem Kostkou z Postupic postaven pěkný nový hrad a podle něj se okolí začalo nazývat Novohradsko. V druhé polovině 18. století zakoupila panství rodina hrabat Harbuval de Chamaré, původem z Francie, která začala s organizací manufakturní plátenické výroby v Českých zemích. Protože hrad na vysokém kopci nevyhovoval jejich požadavkům na bydlení, nechal hrabě Jean Antoin Harbuval de Chamaré v letech 1774 – 77 v podhradí vystavět rokokový zámek ve stylu francouzských letních sídel, který je dodnes dominantou obce. V této době vzniká také název vesnice „Nové Hrady“. Pro svoji architektonickou jedinečnost a umístění v uměle vybudovaném přírodním areálu býval celý zámecký komplex nazýván „Malý Schönbrunn“ nebo „České Versailles“. Po roce 1989 byl zámek vrácen v restituci rodině Čerychů, od nichž jej zakoupili Petr a Magda Kučerovi, kteří zahájili jeho rozsáhlou rekonstrukci a modernizaci. Zámek, v jehož přízemí je otevřena Zámecká galerie a na nádvoří vybudována rokoková zahrada s fontánami, je přístupný veřejnosti, které slouží i Zámecká cukrárna, vinárna a restaurace. Pokud se chystáte na výlet na Novohradsko a měli byste zájem pojíst v Zámecké restauraci, je lépe si telefonicky rezervovat místo, neboť je tu zejména o víkendech často plno a v celé obci není jiná možnost stravování.

Po prohlídce zámku sejdeme k návsi a vydáme se po červené značce silnicí kolem ústí Roudenského údolí ve směru na Bor u Skutče, asi 2 km k rozcestníku u turistické chaty Polanka, stojící v ústí údolí Prosečského potoka. Od rozcestníku pokračujeme dál po červené značce nejprve ještě kousek vlevo po silnici do kopce a po několika stech metrech již scházíme na lesní cestu pomalu stoupající údolím Prosečského potoka. Kochajíce se krásnou okolní přírodou procházíme proti toku Prosečského potoka, který v tomto úseku vytváří soustavu kaskád a jezírek, zvaných Kupadla, v nichž se prohánějí mrštní pstruzi. Putování tímto zalesněným údolím, plným romantických zákoutí s kulisou zurčícího potůčku a ptačího zpěvu kolem přináší příjemnou relaxaci. Značka po chvíli odbočuje od potoka vlevo do svahu a pomalu vystoupává lesem poblíž skalního útvaru Kazatelna, na jehož vrcholek lze vystoupat. Díky tomu, že je však poněkud utopený v hustém borovém porostu, dá se odbočka k němu snadno přehlédnout. Dál po červené značce dojdeme až k rozcestníku na návsi obce Bor u Skutče, u něhož přejdeme na značku zelenou. Ta nás vede rozlehlými borovými lesy kolem pískovcového skalního výčnělku Petrovna, s vytesanými schůdky na plošinu, z níž se naskýtá výhled do údolí. Následuje sestup kolem skal do údolí Vranického potoka, z něhož vzápětí vystoupáváme nad pravý břeh do svahu pískovcového skalního hřbetu Chlum a podél skal vlevo přicházíme k rozcestníku u vchodu skalního útvaru Toulovcovy maštale. Toto skalní bludiště je tvořeno v pískovcích vyhloubenou centrálně rozvětvenou soustavou úzkých roklí (sklepů), které postupně od vchodu nesou název Kuchyně, Sklep, nízká chodba Myší díra; uprostřed rokliny se nachází skalní útvar Zvon – balvan ve tvaru zvonu, zapříčený mezi skalními stěnami. Podle pověsti tu měl tajný úkryt rytíř Vavřinec Toulovec z tvrze v Jarošově.

Prohlídka těchto skalních labyrintů jistě nadchne nejen děti; ty se v nich však dokáží samy bez doprovodu klidně ztratit a vylézt zmatené v některé z bočních roklin. Zpět od Toulovcových maštalí k parkovišti u Vranice je to po červeně značené turistické cestě už jen půldruhého kilometru lesní cestou kolem studánky Džberka na severním úbočí hřbetu Chlumu dolů do údolí Vranického potoka. Zde u rozcestníku turistických značek za mostkem přes Vranický potok opustíme červenou značku a po neznačené cestě vpravo nahoru mezi chalupami dojdeme zpět k parkovišti, kde tento dvanáctikilometrový okruh zakončíme.

Pokud je však u Toulovcových maštalí ještě dost času i chuti, rozhodně stojí za prohlídku i další zajímavé kouty přírodní rezervace „Maštale“. Od rozcestníku se v tom případě dáme po červené značce vpravo k několika velmi úzkým roklím, nazvaným Myší díry, přes které přejdeme do Voletínského údolí, k rozcestníku se žlutou značkou. Ta nás nyní povede ke svahu Kozince nad pravým břehem Voletínského potoka do skalního areálu zvaného Městské maštale, obklopeného skupinami pískovcových skal. Při vstupu do něj procházíme kolem skalního útvaru Pancéřová loď, uprostřed areálu se pak nachází skála zvaná Hrad a na druhé straně skalní útvar Pod deštníkem a úzká Liščí díra. Žlutá značka dál vede borovým lesem asi dva kilometry k turistickému rozcestníku u silniční křižovatky před obcí Budislaví, u něhož přejdeme opět na červenou značku a vracíme se údolím V Kvíčalnici, vroubeném pískovcovými skalami. Při cestě míjíme sedátko s kulatým stolem, vytesané v pískovcovém balvanu, zvané Panský nebo též Žižkův stůl. Červená značka se po chvíli opět stáčí do Voletínského údolí, kde přejdeme na žlutou, vedoucí vpravo kolem potoka k již zmíněnému rozcestníku u mostku. S tímto prodloužením o jistě zajímavé další úseky přírodní rezervace „Maštale“ vyjde trasa na celkových 18 km. Je nutno však předeslat, že v letních měsících, kdy jsou okolní lesy plné dozrávajících borůvek, je třeba počítat s nižší pochodovou rychlostí, neboť málokdo dokáže nevšímavě projít kolem těchto borůvkových „plantáží“…

Údolím Krounky ke hradu Rychmburk – stezkou básníka Adolfa Heyduka

Potok Krounka pramení nad Čachnovem jihovýchodně od Hlinska a teče převážně lesními údolími, v nichž vytváří na žulovém podloží romantická skalnatá údolí Kablaně a Šilinkův důl s balvany v řečišti. Po 22 kilometrech toku pak ústí pod Košumberkem do říčky Novohradky. Podél uvedených dvou toků se rozkládá Přírodní park „Údolí Krounky a Novohradky“, jehož součástí je též několik lokalit s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Jedná se zejména o drobné potůčky, vodní plochy, podmáčené louky, mokřady, prosluněné stráně a porosty buku s habrem. Mezi vzácné druhy rostlin a živočichů, jejichž výskyt je tu zaznamenán patří rosnatka okrouhlolistá, lilie zlatohlavá, srstnatec májový, ledňáček říční, čáp černý, mlok skvrnitý, čolek velký a další.

Ideálním výchozím místem šestikilometrového výletu přes Šilinkův důl v údolí Krounky je městečko Předhradí, rodiště básníka Adolfa Heyduka (1835-1923), ležící poblíž železniční trati č. 261 Žďárec u Skutče – Svitavy. Předhradí je připomínáno již od roku 1468 jako opevněný městys před hradem Rychmburk. Jeho náměstí, na kterém se na vysokém trojbokém podstavci nachází socha sv. Judy Tadeáše z roku 1723, se svažuje ve spodní části až ke kamennému mostu přes ochranný příkop (dnes zahradu) u hradu Rychmburk. Hrad, který je prvně připomínán roku 1325 jako Tasův hrad, byl vybudován na skalnatém ostrohu nad údolím Krounky. Z původní stavby se zachovala 30 metrů vysoká věž, krytá kuželovitou střechou, hrad byl přestavěn v 1. polovině 16. století a upraven v 18. století. Místní zajímavostí je v hradní kapli uložená kost, která má být podle pověsti pozůstatkem zazděné slečny Berkovny. V areálu hradu se v současné době nachází domov důchodců chrudimského okresu, jeho prohlídka je však po dohodě možná.

K výšlapu do údolí Krounky musíme sestoupit od náměstí v Předhradí asfaltovou silničkou dolů ke kamennému mostu vedle bývalého mlýna, odkud se naskýtá zajímavý pohled na skalní ostroh s hradem Rychmburk, čnícím nad Krounkou. Tady u rozcestníku červené turistické značky sejdeme doprava na lesní cestu a proti toku Krounky se vydáváme údolím, zvaným v tomto tři a půl kilometru dlouhém úseku po Kutřín Šilinkův důl. Zdejší úsek cesty bývá označován též jako „stezka Adolfa Heyduka“, jenž prý Šilinkův důl často rád navštěvoval, obdivoval jeho romantická zákoutí a zřejmě tu i nacházel svoji básnickou inspiraci. Tomu lze rozhodně věřit, neboť cesta tímto romantickým údolím, lemovaným skalními srázy a strmými útesy podél Krounky přináší vnímavému turistovi spoustu příjemných prožitků. Asi po kilometru chůze přichází první „divočejší“ úsek cesty, kde nezbývá než za pomoci rukou přešplhat skalní útes nad Krounkou, což je sice trošku adrenalinovější záležitost, ale žádný problém. Procházíme kolem základny dětského letního tábora, až dojdeme k mostku, spojujícímu červeně značenou pěšinu s příjemnou lesní hospůdkou „Šilinkův mlýn“ na druhé straně potoka, poskytující kýžené občerstvení. Při cestě nás pak čeká ještě jedno šplhání přes skály nad potokem a dál už jen poklidná procházka prosvětleným lesem kolem pomalu plynoucí Krounky až ke konci zalesněného údolí u mostku s přítokem Martinického potoka. Zatímco červená značka odbočuje přes mostek doprava ke Kutřín, my se dáme vlevo neznačenou polní cestou, a ta nás po necelém kilometru přivede k silniční křižovatce. Tady vyjdeme na silnici, z níž se naskýtají výhledy na okolní krajinu nad údolím a pokračujeme půldruhého kilometru vlevo přes vesnici Hněvětice až ke kamennému mostu v údolí pod hradem Rychmburk. Odtud je to již kousek nahoru po silnici do Předhradí.

Doubče, oviň listím hlavu,jedle, vstaň a vzhůru trč,vždyť už šíji ověnčilažlutým korálem ta milákypře rozvětvená smrč.

I ta střemcha plna štěstídýše vůní květů svých;teplý vánek nasil všadykvítí na luka i sady,a mlh roušky z dolů zdvih.

Nuže, vstaňte, vyzraďte misvého snění jarní zvěst;mně již jaro nepřiletí,jenom květem štěpných snětíkolem hnízd mi zjevno jest.

Praktické informace:

Doporučená mapa: Edice KČT č.47 VYSOKOMÝTSKO A SKUTEČSKO 1 : 50 000

Možnost ubytování:

Hotel RENOSPOND Zderaz tel. 469 321 282, 777 848 384

e-mail: renospond@sendme.cz, www.renospond.cz

Tento hotel mohu doporučit, nachází se na okraji lesa s přírodním koupalištěm u obce Zderaz,v oblasti Toulovcových maštalí, nedaleko Proseče u Skutče.

Cena za ubytování na pokoji s příslušenstvím – 230 Kč /osoba, bez příslušenství – 170 Kč, polopenze – 150 Kč.

Turistická ubytovna Toulovec Proseč u Skutče, tel. 469 319 413 p. Malina, e-mail: mastale@mastale.cz

Hotel Hornička Proseč u Skutče, tel. 469 321 114, 602 110 297 e-mail: hotelhornicka@quick.cz, www.hotelhornicka.pardubicko.com

Penzion Holland Nové Hrady, tel.469 325 123 e-mail: info@penzion-holland.cz,http://penzion-holland.cz

Camping Borová u Poličky, tel. 461 743 263, 603 731 404, e-mail: camp@comacomp.cz, www.camp.cz

Toulovcova rozhledna na Jarošovském kopci, tel. 732 310 065, otevřeno: denně kromě pondělí 10 - 12 hod., 13 - 16 hod., vstupné: dospělí 20 Kč, děti, vojáci, důchodci 5 Kč

Zámek Nové Hrady, Petr Kučera, tel. 469 325 353, 469 325 355, e-mail: zamek@nove-hrady.cz, www.nove-hrady.cz, otevřeno: květen – víkendy, svátky 10 - 16 hod., červen - srpen denně 10 - 16 hod., září - víkendy 10 - 16 hod., vstupné: dospělí 50 Kč, děti do 12 let, studenti, důchodci 30 Kč, Zámecká restaurace: tel. 469 325 354, 608 027 389

Hrad Rychmburk - Domov důchodců, tel. 469 350 438

Doprava do oblasti: Oblast leží na železniční trati č. 261 Žďárec u Skutče – Svitavy, funguje i autobusové spojení ze Svitav, Litomyšle

© Text a foto Josef Franc