Němčické Velikonoce se slaví ve velkém

Vydáno: Po, 04/01/2024 - 15:29

Foto Zuzka Baričíková

Stalo se již mnohaletou tradicí, že němčický folklor vítá jaro podle zvyků našich předků. Začínáme na Smrtnou neděli, kdy děvčata jdou v krojích na mši do kostela. Na tento den se dlouho a poctivě připravujeme, protože vždy nachystáme na pódiu i vystoupení pro naše příznivce a jejich hlavním programem je objasnit podrobněji divákům jeden z mnoha zvyků, které k Velikonocům patří. Letos jsme si vybrali Velký Pátek, den plný tajemných čar a obyčejů, které u nás přetrvávají již mnoho a mnoho let až z pohanských dob.

Na scéně začalo jaro a malé děti za zpěvu písničky Haj husičky, haj si přinesly každé svoji husičku a učily je létat, pak je pustili do rybníčka. Tu je zavolala babička a řekla jim tajemství Velkého Pátku, kdy pomocí měsíčního paprsku za hřmění a dudění skal, čaroděj otevře zem s pokladem. Ale jen na malou chvilku může každý, kdo má kouzelný amulet vstoupit do útrob země a vzít si něco z tohoto tajemného pokladu. Ale běda, malý Matýsek se nemohl rozhodnout co si vzít a skála se za ním zavřela. Děti vyděšeně vyběhly za babičkou a řekly jí tu hroznou zprávu. Babička jim řekla, že se Matýskovi nic nestane, ale že ve skále musí zůstat celý rok, než se zase skála otevře. A rok plynul, mezitím šel na zemi život dál, lidé se radovali, tančili a zpívali. Starší sestry Matýska byly ovšem velice smutné a vzpomněly si na to, jak za dob pohanů tito obětovali nejkrásnější dívku vesnice bohům, aby si je touto obětí usmířili. Děvčata zpívala o tom, že jediný, kdo nad obětovanou dívkou hluboce truchlil, byl sokol, který vyletěl nad vysoký bor a smutně volal na svou královnu. Děvčata zatančila krásný tanec, který znázorňoval vznešený let sokola. Čas ubíhal a vládu nad světem převzalo jaro, které svým tancem probudilo všechnu travičku a zem se krásně zazelenala. Po jaru přišlo léto plné květů, radosti a letních bouřek. Rok se chýlil ke konci a hnědý podzim se snažil svým tancem zahnat plískanice, aby si lidé mohli sklidit všechnu úrodu z polí. Pak nastoupila paní zima a s veškerou svou důstojností připomněla lidem, že rok sice skončil, ale její vláda neustále trvá. A než jsme se nadáli uplynul celý dlouhý rok. děti se opět setkali s babičkou, nasadily si své amulety a čekaly na Velký Pátek. Plné strachu, ale i naděje čekaly na hromobití skal, které přišlo z cela nečekaně, za ním se objevil měsíční paprsek, skála se otevřela a vyšel čaroděj se svou kouzelnou holí. Pustil děti znovu do skály, ale připomněl jim, že mají najít Matýska a rychle se vrátit na zem. Děti neváhaly ani chviličku a brzy se ozýval radostný křik dětí, že jsou všichni znovu spolu na naší krásné zemi.

Pak už děvčátka za zpěvu Smrtná neděle, kdes tak dlouho byla, nazdobily dřevěnou smrtku do krásných šatiček a za společného zpěvu ji vynesly ven, kde už hořel oheň, do kterého vložily Smrtku. Pohasínající plamínek byl důkazem toho, že zima a všechno zlé je pryč a že už můžeme s radostí přivítat sluníčko (Jana Otáhalová).