Rekord byl důležitější než hořící obývák

ilustrační foto pixabay.com

Po vloupání do chalupy: „To, že se u nás zloděj ubytoval, mi až tak nevadilo do té doby, než jsem zjistil, že snědl všechny tuňákové konzervy a přeladil mi kanály na televizi.“

Jak došlo k pokousání psem: „Štípal jsem dříví. Jedno polínko odlétlo a zasáhlo našeho psa, knírače Ralfa. Ten se lekl a domníval se, že dřevo po něm hodila moje manželka. Tak ji na oplátku kousl do lýtka.“

Proč shořela část obýváku: „Adventní věnec se zapálenými svíčkami jsme nenechali bez dozoru. U stolu seděl náš syn (14 let) a hrál počítačovou hru. Když začal hořet věnec a pak i ubrus, nemohl podle svých slov požáru zabránit, protože zrovna útočil na rekord v šestém levelu. Kdyby šel hasit, přišel by o svůj dosavadní nejlepší výsledek. Takže než se mohl od compu zvednout, hořel už i stůl a záclony.“

Jak došlo k nehodě chodce: „Zrovna jsem za chůze psal na mobilu zprávu své dívce, že se s ní rozcházím, a chtěl jsem to napsat nějak citlivě, tak jsem do toho byl zabraný. Přijíždějícího auta jsem si při přecházení ulice bohužel nevšiml.“

Jak došlo k odcizení auta: „Když jsem nosil do domu nákup vyložený z kufru auta, přiběhl cizí chlap, sedl si za volant a nastartoval. Běžel jsem k předním dveřím a snažil se mu v odjezdu zabránit. On na mě ale zavolal, že sdílená auta teď frčí, a odjel pryč.“

Po nahlášení škody: „Prosím Vás, pošlete likvidátora na prohlídku vytopeného sklepa až pozítří. Tchyně rozhodla, že před jeho návštěvou musíme celý barák napřed uklidit, aby nás nepomluvil, když to tady bude celé kontrolovat a fotit.“ (Zdroj Uniqua)