Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo

Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo
ilustrační foto
Další fotky: 
Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo
Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo
Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo
Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo
Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo
Za ruinami starého Leonu do Puerto Momotombo

Město Leon, ve kterém se tyto dny nacházím, není původním Leonem. Ten byl v roce 1524 postaven o třicet kilometrů východněji na březích jezera Xolotlán. Nad jezerem se tyčí skoro perfektní kužel sopky Momotombo, která stála za zkázou tohoto Španěly vybudovaného města. Nejdříve bylo poničeno zemětřesením a v roce 1610 pak zasypáno popelem po explozi Momotomba. V roce1967 byly objeveny ruiny města a začaly vykopávky. Od roku 2000 je Leon Viejo na seznamu UNESCO.

Včera jsem se rozhodla ještě jeden den zůstat a zajet si do Puerto Momotombo, kde se ruiny nacházejí. I když jsem se dočetla, že se za focení připlácí dva dolary, vydala jsem se tam i kvůli pohledu na sopku. Nakonec jsem se placení za focení vyhnula, protože neměli drobné na vrácení. A cena za použití foťáku je 25 cordoba. Vstupné pro cizince 2 US (50 cordoba).

Ráno jsem se tedy po probuzení a snídani vydala opět MHD dodávkou na terminál a tam nasedla na autobus do La Paz Centro. Cesta trvala více než hodinu a přišla na 17 cordoba. Na konečné jsem přesedla do mikrobusu do Puerto Momotombo. Dalších zhruba 40 minut a 13 cordoba (1US = 25 cordoba). Místní mě nasměrovali k ruinám. Lidé jsou tu v Nicarague opravdu milí.Slunce pralo a brzy jsem měla chodidla od prachu. Cesty tu nejsou zpěvněné.

Areál archeologického naleziště si lze prohlédnout zhruba za hodinu. Z bývalého opevnění, což je jen takový kopec, je pěkný výhled na okolní sopky. K dispozici jsou průvodci, ale tentokrát jsem se rozhodla ušetřit a vystačit si s informacemi z letáku, který jsem dostala u pokladny.

Po prohlídce jsem se vydala směrem k břehům jezera. Odtud byl výhled na sopku ještě impozantnější. A protože jsem od lehké snídaně nic nejedla, sedla jsem si do restaurace u nábřeží a objednala si ne zrovna nejlevnější oběd. Ve vesnici ale nebylo moc možností, kde se najíst.

Po druhé jsem nasedla na autobus a vydala se na zdlouhavou zpáteční cestu do Leonu. To horko je fakt ubíjející. Zítra se ale přesouvám do Matagalpa, tak doufám, že tam bude příjemněji. Hlavně jsem asi objevila místo, kde budu moci ty tři týdny pobýt jako dobrovolnice a ušetřit peníze.

Vaše Katka

Poslat nový komentář