Poslední den v Singapuru: čínská zahrada, válečný hřbitov, Little India

ilustrační foto

Další fotky: 

Jako první jsem se vydala k policejní centrále pro nášivku. Po cestě jsem hledala taneční klub Taboo, kam jsem chtěla jít včera v noci, ale opět jsem jej nenašla. Tak nebude žádná návštěva gay klubu. Stejně jsem v noci vždy tak unavená, že už se mi nikam nechce.

Policejní stanici jsem našla, ale "sekuriťák" mě odkázal na jakousi adresu kdesi ve městě a že si tam mám nejdřív zavolat. A pak, bůhví, jestli nějakou dostanu. Tak jsem to vzdala a vydala se metrem na stanici Jurong East. Mohla jsem ještě o stanici dál, abych si ušetřila cestu podél silnice do zahrady. Čínská zahrada je na ostrůvku v jezeru Jurong a je přístupná bez placeni. U vchodu do zahrady stála tabule upozorňující, co vše je zakázané v parku dělat. Jako všude v Singapuru. Prošla jsem se kolem dokola a vydala se zpět na metro. To horko mě zmáhalo. Přesunula jsem se na stanici Kranji, kde jsem pak nějakou dobu zjišťovala, kterým autobusem se dostanu k válečnému hřbitovu. Jednalo se o dvě zastávky. Ptala jsem se řidičů a všichni kroutili hlavou, že tam tudy nejedou, až to vypadalo, že ani neví, kterými zastávkami projíždějí. Nakonec jsem sedla na linku 178 a o dvě zastávky dál vysedla a bez problémů došla na hřbitov, který slouží jako válečný památník a místo odpočinku tisíců vojáků commonwealthu, kteří padli jak v první, tak druhé světové válce a i v pozdějších konfliktech probíhajících v jihovýchodní Asii. Hřbitov mi trochu připomínal válečné hřbitovy v thajském Kanchanaburi.Vrátila jsem se zpět na stanici metra a zamířila konečně do čtvrti Little India. Cesta tam trvala více než 40 minut. Většinu jsem proklimbala.V Little India jsem se ocitla v jiném světě. Nejen architektura byla jiná, ale hlavně etnicky se tato čtvrť lišila. Po ulicích chodili Indové a muslimové. Ženy byly přátelské, ale chlapi se na mě nedůvěřivě dívali. No jo, šortky, tričko s krátkým rukávem a evropský obličej s modrýma očima.

A způsob nabízení zboží byl jiný, agresivnější. Hlavně v Little India. Prošla jsem se obchůdky nabízející pestrobarevné látky a sarongy, (neodolala a koupila si jednu látku, no nevím, co s ní pak budu dělat), třpytivé náramky a až kýčovitou bižuterii... Prošla jsem se ulicemi a zamířila do čtvrti Kampong Glam, kde se sdružují převážně muslimové, a která nabízí nádherné koloniální shophousy. A také sultánskou mešitu, která byla veřejnosti uzavřená. Obchody v okolních ulicích nabízely především muslimské oděvy, batiku, koberce, koše, suvenýry a také domácí parfémy, které nalévali do flakonků různeho objemu. V jednom obchůdku jsem si koupila pěknou halenu. Prodavačka byla velmi příjemná, i nakupující muslimky.Brouzdala jsem se obchůdky a ulicemi a když už to můj žaludek nevydržel, sedla si do jedné z jídelen a objednala si pozdní oběd. Tentokrát kuřecí řízek s hranolkami. Chtělo to změnu. V tu chvíli se rozpršelo. Od poledne ležely nad městem bouřkové mraky. Déšť naštěstí brzy přestal a já se ještě procházela ulicemi. Pojedla jsem palačinku s čokoládou a když se začalo stmívat a opět pršet, sedla jsem na metro a vydala se zpět na hostal.Čeká mě balení batohu a zítra ráno vyrazím směr Malajsie. V Cheratingu na východním pobřeží jsem si zamluvila chajdu a budu pár dní surfovat.

Vaše Katka