Dopolední exkurze v sýrárně a odpolední canopy tour

ilustrační foto

Další fotky: 

V sedm hodin jsem posnídala nabízené muesli s ovocem (v ceně ubytování mám snídani) a vyrazila po silnici směrem k továrně na sýry, která je jednou z největších v Kostarice a zajimavá je především tím, že ji v 50. letech založila kvakerská komunita, která sem do Monteverde prchla z USA, aby lidé nemuseli narukovat do Korejské války (kvakerské náboženství neuznává války). Kvakerská komunita v Monteverde stále žije, má prý asi 70 členů.V 9 hodin začínala v relativně malé továrně prohlídka, během níž nám Sabrina (její rodiče jsou kvakeři) řekla něco o historii, o procesu výroby sýra, promítla nám staré fotografie a součástí byla i ochutnávka sýrů. Do továrny dodává mléko asi 230 farmářů, z toho dva jsou přímo z Monteverde, nejstarší značka zde vyráběného sýra je Monte Rico (ten mi velmi chutnal), další velmi chutný sýr je uzený Provelone. Vyrabi se tu i gouda, chedar a jiné známé druhy sýrů. Celkem prý okolo 32 druhů. Kromě Kostariky se sýry vyvážejí do sousední Panamy a Nikaraguy.Prohlídka byla zajímavá a na jejím konci jsem neodolala a Monte Rico a ten uzený si v prodejně koupila.

O půl druhé mě na hotelu měli vyzvednout z ExtremoCanopy Tour, takže jsem se opět vrátila zpět. Canopy tour je místní specialitou a atrakcí, na kterou se hlásí především turisté z USA, kterých je tu v Monteverde dosti. Jedná se o jízdu v sedacích úvazcích po ocelových lanech z jedné terasy na druhou, buď jen v krátké vzdálenosti mezi stromy, nebo i na dlouhé vzdálenosti z kopce na kopec. Společnost Extremo Canopy je novější v Monteverde a nabízí 13 úseků, jeden sjezd po laně z koruny stromu na zem, Tarzanovo zhoupnutí a Supermanův let. Cena je 45 dolarů. Vesměs všechny místní společnosti mají stejné ceny.

Byla jsem s ostatními zájemci odvezena na základnu společnosti na sever od Santa Eleny, kde jsme byli namontováni do sedacích úvazků a úvazků přes hrudník, dostali přilby a rukavice a krátkou instruktáž. A pak již začala jízda na jednotlivých lanech. Zvláštní je, že i když mám strach z výšek, hlavně pokud vidím pod sebe, tady jsem se nebála a vychutnávala si jízdu. Asi to bylo vědomím, že jsem uvázaná na karabině a nemůže se v podstatě nic stát. Některé jízdy byly obzvlášť pěkné. Škoda, že se během jízdy nesmělo fotit.

Největší strach jsem měla z "Tarzanova zhoupnutí", což je v podstatě volný pád do prostoru, přičemž jsem byla zavěšená na laně. To byl okamžik, kdy jsem si říkala, že to nedám. Když jsem viděla ten volný prostor pod a před sebou, do kterého jsem měla skočit. První dvě sekundy byly strašné, když mě strčili dolů a já padala, když jsem nabrala houpavý směr, začala to být zábava. Nakonec bych si to dala ještě jednou. Vždy je nejhorší to poprvé, když nevíte, co se bude dít. Pěkný adrenalin to byl a z celého canopy se mi to nejvíc líbilo. I když sešup na laně z koruny stromu dolů taky nebyl špatný.Poslední atrakcí byl Supermanův let, kdy jsme byli zavěšeni za záda tak, aby jsme jako letěli. Letěli jsme více jak půl kilometru nad zelenající se krajinou, před námi Nikosijský záliv a poloostrov...paráda.

Opravdu zajímavý zážitek.

Z toho horského vzduchu tady jsem již docela unavená, takže dnes to vidím na brzké zalomení, abych zítra brzy vyrazila do rezervace Santa Elena hledat nějaké to zvíře, nebo narodního ptáka Quetzala. To bude poslední den v horském podnebí a pak mě čekají zase tropy a moře :-)

Vaše Katka