Boj o seno na Velkém Kosíři

Boj o seno na Velkém Kosíři
ilustrační foto
Další fotky: 
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři
Boj o seno na Velkém Kosíři

Jižní svahy Kosíře jsou cenné výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin, ať už je to koniklec velkokvětý, kosatec různobarvý, hvězdnice chlumní, lněnka Dollinerova, či bradáček vejčitý. Tyto suchomilné trávníky ale potřebují každoroční sečení, aby nezarůstaly vysokými travami a keři. Prostějovští ochránci přírody trávu sesekali a vyzvali veřejnost, aby s úklidem sena pomohla.

„Seno si od nás každoročně bere chovatel koní z Čelechovic na Hané. Snažíme se, aby bylo řádně usušené pro nabalíkování do zásoby na zimu. Naplánovali jsme hrabání a sklizeň sena a požádali veřejnost, v rámci Dnů pro přírodu, o pomoc,“ nastínila záměr šéfka Ekocentra Iris Eva Zatloukalová.  Člověk míní, počasí mění. Přestože po oba dny bylo teplé až horké počasí, drobné srážky přišly také. Pečlivě usušené seno několikrát zlehka zmoklo. Náplň práce se proto musela poněkud pozměnit.

„Během prvního dne jsme v podstatě jen obraceli a sušili po ránu zmoklé seno, které jsme předchozího dne nahrabali již částečně do kupek. Nezbylo nám nic jiného, než seno znovu rozházet, obracet, rozčechrávat, aby se sluníčko a suchý vzduch dostalo ke všem jeho vrstvám. Druhý den jsme jeli na jistotu. V Prostějově bylo sucho. Bohužel, za Kostelcem a dál na Kosíři už ne. Seno bylo dílem vlhké od ranní rosy, dílem navlhlé po večerním deštíku,“ popsala Zatloukalová. Nakonec až poslední, odpolední směna, mohla seno uklidit. Z řad veřejnosti přišlo dvanáct účastníků a někteří pomohli dokonce po oba dva dny.

„Radost nám udělali, hned v prvním dnu, účastníci vycházky za přírodou Kosíře, asi dvacítka rodičů s dětmi. Cestou k rozhledně se na chvíli chopili hrábí a pomáhali nám s prací. Původně jsme si mysleli, že hrabat budou hlavně rodiče, ale kdepak! Děti, jejichž výška dosahovala většinou poloviny délky hrábí, se statečně pustily do práce. Rodiče se především kochali tím, jak jejich děti pracují a často si je, pro jistotu, aby se tomu dalo věřit i později, při práci fotili,“ popsala prima akci Eva Zatloukalová. (red)

Foto: Ekocentrum Iris

Poslat nový komentář