Krev se vaří, bojuje se tvrdě, vše skončí jen knock – outem

ilustrační foto

Další fotky: 

Na výsluní místního sportu se dostává zajímavý boj. Užívají se v něm útočné a obranné zbraně středověku, které jsou vyrobené a upravené speciálně pro tento typ soutěže.

Kombinuje všechny formy tohoto plně kontaktního boje za užití středověkého dobového vybavení a to jak historický šerm, buhurty, duely, bitvy malých skupin, masové polní bitvy nebo třeba profesionální souboje.

„Nejde jenom o podívanou, tak jak ji vídáme při produkcích na hradech a zámcích, jde o skutečný boj, kde padají skutečné rány,“ vysvětlil kapitán našeho národního týmu Radim Doležel a jak doplnil jeho bratr Tomáš, jde o jeden z nejmladších kontaktních bojových sportů současnosti.

Kdy se tento typ sportu vůbec objevil?

Objevil se před patnácti roky, ale svou dnešní podobu s pevnými pravidly má asi čtyři roky. Jde o boj s tupými ocelovými zbraněmi a bojuje se v plné zbroji. Bojovníci soutěží tvrdě a utkání může končit až knock - outem. Tedy jak vidíte, nejde o žádné napodobeniny zápasů.

Jak vlastně takový boj vypadá, jak probíhá soutěž?

Klasické ohrazené kolbiště jak známe z filmů. Bojovníci ve zbroji. Soutěží se v disciplínách “muž proti muži” nebo “šik proti šiku”. Všechno je reálné, jen zbraně nejsou ostré. Tento sport vychází z dob třináctého až sedmnáctého století.

To tedy znamená, že padají nefalšované rány?

Znáte rčení, že někoho zatlučete do země jako hřebík? Přesně tak to probíhá, rány jsou opravdu tvrdé, ale zbroj chrání a tak zranění téměř nejsou.

Znamená to, že ani trénink není pro drobečky a vyžaduje velkou fyzičku.

Tréninky se vedou jako pro jiná bojová umění. Je potřeba, aby bojovník měl dobrou výdrž jak v běhu, tak v samotném zápase. Musí mít dobře zkoordinovaný pohyb a to vše ve zbroji, která váží 20 až 30 kilogramů. Nemyslete si, že rytíř v brnění byl těžkopádný a na nohy mu pomáhala řada lidí. Tento názor lidé mění ve chvíli, když vidí, jak tento pomalý rytíř kopne protivníka do hlavy a jeho soupeř v těžké zbroji lehce unikne. Samotný běh je hodně důležitý a chytit takového bojovníka je problém i pro člověka bez zbroje. „Běžci“ jsou ti v týmu, co se snaží dostat za záda soupeřů a mají za úkol je srazit. I ve zbroji jsou neuvěřitelně rychlí.

Bitva národů byla asi pro tým velkou poctou.

Byla to čest se vůbec zúčastnit.  Probíhala ve Francii, na historickém místě Aigues-Mortes a účastnilo se jí na dva a dvacet národních reprezentací. Během čtyř dnů se pak ukázalo, jak to s fyzičkou a znalostí týmů i jednotlivců vůbec je.

A jak dopadl náš národní tým?

V bojích jednotlivců (duelech) ze tří bojovníků postoupil jeden i přesto, že se v základní skupině utkal s budoucím mistrem světa. V soutěži pětičlenných týmů ze základních skupin postoupily oba týmy. Tým 1 se v play-off setkal se zkušenějším německým týmem, který nás porazil. Tým 2 měl ještě horší los, protože se neúspěšně postavil budoucím vicemistrům světa z Ukrajiny. Dva bojovníci se také zapojilido nekvalifikované disciplíny -  všichni proti všem. Zde se bojovníci všech týmů setkali na kolbišti a byli rozděleni na dvě poloviny, tentokrát bojovalo zhruba 70 proti 70.

Děkuji za rozhovor. (kaa)

Foto: Radim a Tomáš Doležel