Dva dny s Katkou na vlnách v El Paredonu

ilustrační foto

Další fotky: 

Přesto jsou tu na pobřeží dva surfařské kempy - El Paredon Surf House (dražší a s větší kapacitou lidí) a El Paredon Surf Camp - levnější ubytování i strava a kapacita okolo 12 lidí. I když je ubytování ve společné čtyřlůžkové chatce základní, vůbec to nevadilo. Stejně jsme všichni byli buď ve vodě, nebo jsme v hamakách odpočívali.V pondělí jsem dorazila do kempu kolem druhé odpoledne. Měla jsem sice sto chutí vzít prkno a již začít trénovat, ale půjčovné je na den a platit 15 US za hodinu, dve se mi nechtělo. Rozhodla jsem se relaxovat. Lehla jsem si do hamaku a pozorovala moře a surfaře. Byl to totální relax. Ideální místo na zapomenutí na všechny nástrahy cestování. Přesně to jsem potřebovala. Pas a karta byly bezpečně uzamčené v hostalu v Antigue, takže jsem se ani během cestování chicken busy nemusela moc bát. Cesta proběhla naštěstí v klidu. I když to bylo zdlouhavé. Musela jsem se z Antiguy dostat do Esquintla, kde jsem přesedla na dalši bus a odtamtud se vydala do Sipacate. Cesta tam zabrala tři hodiny. V Sipacate jsem sedla na tuk-tuk, ktery mě dovezl k molu El Escondite, odkud vyplouvají čluny do El Paredonu. Cena za celou cestu 57 Q.

Ačkoliv jsem nejdříve uvažovala o zaplacení si hodiny surfu s instruktorem, nakonec jsem se rozhodla jít trénovat bez něj. Instruktáž jsem absolvovala již v Kostarice a hlavní je trénovat a trénovat. Naučit se surfovat je docela náročné, protože vlny nejsou nikdy stejné, nikdy se neví, co přijde. I moře se mění.Oproti Kostarice jsem vyfasovala krátké prkno, se kterým jsem se nejdříve musela sžít, protože nebylo tak stabilní jako longboard. Takže první hodina nestála za moc, ale pak se mi již začínalo dařit, i když jsem chytala menší vlny se zpěněnou vodou.

První den jsem bojovala s prknem a vlnami celkem asi pět hodin - ráno před snídaní (fantastický lívanec s čerstvým ovocem), před obědem a před setměním. Den jsme skončila s prvními odřeninami, z nichž nejnepříjemnější byla ta u pravého palce na noze. To z toho naskakování na prkno. I prvni namožené svaly se ozvaly.To mi ale nebránilo v tom, abych ve středu brzy vstala a vrhla se do vln znovu.V táboře jsme byli fajn parta spíše začátečníků a panovala pohoda. Konečně jsem se dostala i ke čtení knihy (když tam nebyl internet). Moře se kolem poledne uklidnilo a vypadalo to, že ze surfování za večera toho moc nebude, ale nakonec jsem kolem páté vzala prkno a šla se rozloučit s mořem.

Se západem slunce se mi podařil snad nejlepší sjezd vlny za celou moji (celkem čtyřdenní, když počítám i Kostariku) surfařskou kariéru. Byl to fajn pocit a bylo úplně jedno, že jsem si odnášela další šrámy.Bohužel jsem si s sebou vzala peníze jen na ty tři dny a hostal v Antigue jsem měla zamluvený na dnešek, takže jsem se musela vrátit, ale bylo to moc fajn. Doufám, že se ještě k surfu dostanu třeba v El Salvadoru nebo Nicarague. Ale nejdřív se mi musí zahojit rány.

V Antigue jsem si šla zarezervovat dopravu do Santa Ana v Salvadoru. Agentura Onvisa mi nabídla lístek za 225 Q. I když to nemá být luxusní autobus, doufám, že to bude cesta v pohodě. Hlavně, vstávám ve tři ráno a ve čtyři mě má vyzvednout shuttle bus, který mě zaveze do Guatemala City na místo, odkud autobus vyrazi.

Vaše Katka